Pod nohama sice bláto, ale se sluncem v zádech to byla parádní podzimní procházka. Lesní ticho rušilo šustění spadaného listí. A všude plno zlata...
Na kraji lesa se modraly korálky trnek.
Stíny se s ubývajícím dnem pořádně protáhly. A Marley si v mokré trávě hledal házený míček.
Obloha byla jako vymetená a listí ozářené sluncem se zlatě lesklo.
V mechu mezi kořeny se bělaly centimetrové houby.
A na vyhřáté skále se pořádal slet slunéček všech druhů.
V tichu bylo slyšet jejich lupavé přistávání.
Sedaly i na nás a tak jsme z prosluněného místa v lese raději odešli.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za vaše milá slova.