pondělí 9. ledna 2017

Plakát

Včera večer jsem v televizi sledovala film o Lídě Baarové. Nechci ho tady hodnotit. Beru ho jako jednu z možných pravd a její umělecké zpracování. Mladá dvacetiletá holka, která chce být slavná, hrát hlavní role a líbit se. Kdo z nás ví, co přinese zítřek, budoucnost a jestli se v danou chvíli rozhodujeme dobře. Všechno ukáže čas a Baarová byla obětí té hrozné válečné a poválečné doby. Mně se film líbil. 
Tento příspěvek ale píšu z jiného důvodu. Před nedávnem jsme si z kamarádkami zašly na svařáček, jelikož mrzlo, a v restauraci, ve které jsme se uvelebily, bylo na stěnách spoustu prvorepublikových reklam, plakátů a cedulí typu ,,Plivati na zem je zakázáno!" Pročítaly jsme si je a mně zaujal plakát na film Lídy Baarové Švadlenka. Vtipně vyřešený, určitě tehdy zaujal i diváky a jejich malé holčičky, které si filmovou hvězdu mohly oblékat. 

Já, jako malá, jsem podobné papírové panenky měla a ráda jsem si s nimi hrála. Pamatuju si, jak jsem si jednu takovou nesla z 1.třídy s nápisem Jeseň, a myslela jsem si, že je to její jméno, než mi doma řekli, co to znamená. Teď se mi ta vzpomínka, zasunutá někde hluboko v hlavě, vybavila. A za všechno může jedna důležitá návštěva restaurace, do které jsme se přišly na chvilku ohřát.   
Mějte se hezky... a nezmrzněte!         

sobota 7. ledna 2017

Mrzne

Venkovní teplota aktuálně klesla na -16°C. To už i já nasazuji na hlavu čepici. Háčkovala jsem už před Vánoci, takže čepice s nákrčníkem jsou jedním z posledních loňských výrobků a teď se dočkaly praktického použití.


úterý 3. ledna 2017

Rovnýma nohama

Rovnýma nohama jsem se vrhla do pracovního procesu. Po týdnu volna, který byl vyplňován sledováním pohádek (spíš posloucháním pohádek, když jste v kuchyni...), návštěvami rodiny a přátel, procházkami se psem i bez, sedánkami v oblíbené kavárně, jsem šla do práce. Přemýšlela jsem, kdo z dětí asi onemocněl? Nikdo. To je fajn. Kdo se spletl a přichystal si učebnice na pondělí místo úterka? Filip. Samozřejmě. Byla jsem zvědavá, jestli Ježíšek splnil všechno, co si děti přály. Bylo toho o mnoho víc. Zajímalo mě, jak prožily volno kolegyně a co nového nás ve škole čeká. 
Do školy jsem přicházela zasněženým městem, v noci začalo hustě sněžit.
U vchodu první novinka - nefunguje školní zvonek. Zvoňte na družinu stálo na nalepeném lístečku.
Druhá novinka - zrušený školní bufet. Podle mě blbost (pardon). Takže teď se budou všechny ty nezdravé věci kupovat v nedalekém obchodě a stejně se jíst budou. Ti, co nosili svačiny, je dál budou nosit. Ti, kterým rodič raději vlepil do ruky minci, ji zase dostanou...
Třetí novinka - rozpis na suplování do družiny. Vychovatelka Katka je nemocná. Chudák, tak často přecházela nachlazení, až ji chřipka dostihla. Hlavně, ať se dá do pořádku, my se o výpomoc v družině rozdělíme.
Čtvrtá novinka mě čekala doma. Leonka bude dva dny bez školního obědu. Nový systém objednávání a odhlašování obědů na jejich škole umožňuje nahlásit oběd dva pracovní dny dopředu, to znamená až na pátek. Ach jo! A pořád je co řešit. Nečekaně, ale pružně. A hlavně s nadhledem :-) 
Teď ještě splním žádost Hanky, která si psala o návod na vánoční stuhu. Nenechala v komentáři emailovou adresu, a tak přání plním touto cestou:



P.S. Syn dnes rozbil talířek, stejně byl jen jeden, a Leonka mi právě z kuchyně hlásí, že jí praskla čajová konvice, když do ní nalila horkou vodu. Hlavně, že nejedeme na pohotovost s opařením!
Střepy prý znamenají štěstí, tak uvidíme, co přinesou další dny.
Mějte se hezky! 

pátek 30. prosince 2016

Namrzlý Javorník

Každý rok chodím s přáteli na Javorník. (Dva ročníky jsem vynechala. Prostě to nešlo...) Je to už taková mezisvátková tradice a hlavně prima den. U nás sníh není, ale nahoře byl. Tedy bylo spíš namrznuto. Pod nohama led. Divím se, že nikdo z nás nespadl, a přežili jsme :-) Větve stromů byly obsypány ledovými jehličkami, počasí bez větru, bezva lidi. Paráda!


úterý 27. prosince 2016

Před Štědrým dnem

Každá z nás má před Vánoci spoustu práce s úklidem, pečením, sháněním dárků pro své blízké. Snažím se koupit dárky už dříve, ale pečení cukroví se mi naplánovat nedaří a řeším ho většinou poslední týden před Štědrým dnem. Samozřejmě bych si mohla cukroví objednat, ale jsem asi staromilec, prostě to není ono. Kupované cukroví nevoní a chutná všechno nějak stejně a doma to nemá tu pravou atmosféru... To je ale jen můj názor :-). Letos hodně pomáhala s cukrovím Leonka, dělala i bramborový salát.

Před Vánoci se toho hodně nakupí i v práci. Nejen různé zprávy a výkazy, ale i vánoční akce, výstavy, koncerty, jarmark.
Na výstavě betlémů
Na jarmark ve škole se vždycky moc těším. Musíme sice skloubit učení a vyrábění dekorací, ale letos se nám to podařilo dokonce v předstihu.

Před Vánoci jsou důležitá i přátelská posezení. Ve škole, v tělovýchově, v našem ,,holčičím" klubu nebo jen tak s kamarádkami. Třeba Lidka má v prosinci narozeniny a malou oslavu u ní doma zpestřila procházkou do blízkého Štramberku. Cesta byla sice bez sněhu, ale i tak s kouzlem předvánoční atmosféry.

Poslední den ve škole měl samozřejmě také slavnostní charakter. Hodné maminky poslaly cukroví, vařili jsme si vánoční čaj, zpívali koledy, povídali jsme si o vánočních tradicích. Šli jsme popřát a zazpívat paní ředitelce, předali vyrobená přání, udělali jsme zdobené pomeranče, které nám provoněly celou třídu a rozdali jsme si malé dárky, které jsme našli pod stromečkem.


První den vánočních prázdnin jsme doma doladili, co se předtím nastihlo. Nakoupili jsme potraviny na svátky, naporcovali jsme kapra a noložili ho do mléka, dozdobili jsme byt i zahradu.


Karafa byla dlouho ve sklepě, protože nemá uzávěr,
 a tak slouží jako svícen. 

Odpoledne na Štědrý den chodíme zapálit svíčky na hřbitov, a pak už nás čekají jen poslední předvečerní přípravy, aby ten slavnostní večer byl klidný a pohodový.
Nikdo letos nespolkl kost, nic nevzplálo od svíček, stromek nespadl a byli jsme doma spolu, takže Ježíšek nás našel a mohl rozdat dárky.
Krásné posváteční dny!

středa 21. prosince 2016

Skřítci

Zrovna dnes jsme v práci konstatovali, že se nám listopad i prosinec překulily tak rychle, že jsme si advent ani pořádně neužili. Nestihla jsem ani vyfotit děti na školním jarmarku. Byla jsem u nalévání punče, a než jsem došla k našemu stolu, byla spousta věcí už prodána. Snad budu mít nějaké fotky od kolegyň.
Minulý týden byl napjatý. Plný akcí, jarmarků, koncertů a vánočních přátelských posezení, a tak šly domácí přípravy stranou. Doháním všechno teď. Nějaký domácí skřítek by se nám doma hodil. Dva takové vánoční panáčky jsem ale dokončit stihla. Slíbila jsem je kolegyni pro vnučku Danielku a sliby se musí plnit. Jen kdybych si jejich plnění nenechávala na poslední chvíli :-( Ale to jsem celá já!

Když už jsem seděla u stroje, ušila jsem pár srdíček jako malá poděkování pro ty, co mám kolem sebe. Naštěstí jich je dost a všechny mám ráda.

Ještě pár dnů a Vánoce jsou tu. Už se na ně těším!