neděle 13. srpna 2017

Červený kámen

V sobotu se ochladilo. Po vedrech v týdnu a nočních větrných bouřkách se lépe dýchá. Syn navrhl vycházku do lesa, spíš výšlap na nejvyšší horu v našem městě. Má sice jen 690 metrů, ale i tak mě bolely nohy :-).
Cestou nahoru jsme nepotkali ani živáčka a pěšiny byly místy blátivé. Nejšťastnější byl Marley, běhal, nosil klacky a čvachtal v kalužích. Asi tudy moc lidí nechodí, některé cesty byly používané lesníky a jejich stroji, některé cestičky byly zarostlé a obcházeli jsme je mezi stromy.
Odměnou nám byly takové malé lesní detaily, třeba znovu oživlý mrtvý pařez, i výhledy do údolí na město.

Cestou jsme nasbírali trochu ostružin. Letos jich bude dost, ale ještě potřebují čas.
Z vrcholku Červeného kamene se před námi rozevřel ještě krásnější výhled.
Cestou dolů to trochu klouzalo, ale ustála jsem to. Proto mě taky bolely nohy. Potkali jsme jednoho člověka, ale to už jsme došli na louku, kde s Leonkou chodíme zjara na medvědí česnek a petrklíče. Teď si Leonka trhala kontryhel.
Mraky se rozestoupily a sluníčko osvítilo Červený kámen v pozadí.
A tady je upřesnění našeho cíle.
Mějte krásné dny!

čtvrtek 10. srpna 2017

Muškáty a ještě něco

Tento rok se muškátům daří, vloni jim žloutly listy a zasychaly květy. Tak to snad nezakřiknu!
Při večerním zalévání Leonka objevila na divizně tesaříka obrovského. Opravdu to byl macek! 

Další večer jsme v kosatcích našli křižáka pruhovaného, co právě vyšíval vzor v pavučině.
 Tady je jeho bříško.
 A tady zadeček.
A nakonec muškát, který mám ráda. Melírované květy vypadají jako drobné růžičky. Opatruju ho už několik let.
Příjemné srpnové dny!

pondělí 24. července 2017

Samé vitamíny

Každoročně mě moje sestra zásobuje přísunem rybízu všeho druhu. Jednoho dne se domluví s Leonkou a brzy ráno spolu vyrazí na Bílou horu (v Kopřivnici), kde má sestra zahradu. Stráví tam téměř celý den a mně dovezou nádoby plné rybízu. Nejjednodušší by bylo ho očistit a zmrazit, jenže v mrazáku není místo, a tak je třeba ho uchovat na zimu jinak. Džem a pečený čaj je dobrá volba.
Kuliček bylo nepočítaně. Moc, moc, moc...
Vitamíny a zdroj energie potřebujeme všichni. Moje děti sportují a přísun prospěšných látek v potravě si dost kontrolují. Takže domácí produkty jim přijdou vhod.

Důkazem toho sportování je pár následujících fotek z fotogalerie Kopřivnického Drtiče 2017, kterého se náš Vašík opět zúčastnil. ZDE
Zářivě žlutá bunda pod obloukem je náš cyklista :-)


V cíli

pátek 21. července 2017

Posezení v zahradě

Před dvěma lety jsme si s dětmi pořídili na zahradu altán. Předtím tu stála stará dřevěná garáž, kterou jsme používali jako kůlnu a posezení bylo za ní pod slunečníkem. Garáž jsme s pomocí dalších členů širší rodiny zbourali, ale o tom možná příště, a zůstala plocha plná hřebíků, zbytků dřeva a střešní krytiny. Vyčistili a urovnali jsme terén. Syn s pomocí starší dcery Pavlíny udělal prkennou podlahu. Pavlínka pak přišla s tím, že kolegyně v práci prodává dřevěný altán z Ikea s novou plátěnou střechou, a tak jsme si ho od ní koupili. Nastalo stavění ikeácké stavebnice, natěračské práce a postupné dovybavení zahradním nábytkem. 
O ostatní se postaraly rostlinky. Po sloupcích se vine povijnice a u paty se plazí lichořeřišnice.


Střešní plachta zastiňuje to, co by se na sluníčku popálilo.


Z rámů stříšky visí květináče s plazivými rostlinami.

Chcete si sednout do stínu a dát si ,,nohy na stůl" a zjistíte, že už je tam měl někdo jiný...
A když už sedíte s tím kafem moc dlouho, přijde kontrola zjistit, co tu děláte a proč se něco neděje.

úterý 18. července 2017

O klobouku

Krásný klobouk koupený v Luhačovicích se vezl v kufru auta a v rádiu zazněla zpráva o napadení turistů v egyptské Hurghadě. A právě tam druhý den odlétala starší dcera. Klobouk byl pro ni, jak jsem psala v minulém příspěvku. 
Doma byl sbalený kufr a Pavlínka seděla se staženým žaludkem v obýváku. Už jí plno známých poslalo zprávu s odkazem na útok a ona měla strach. Uklidňovali jsme ji a nakonec v sobotu odletěla. Klobouk, co jí měl dělat stín před ostrým sluncem, ale zůstal doma. Prý by byla jako terč.

A tak v něm budu asi zalévat zahradu :-) 







Černobílý klobouk s černobílým psem - to bude pěkně ladit.

pondělí 17. července 2017

Pondělní RK a výlet do Luhačovic

Minulý týden v pondělí svolala Jana RK (ranní kávu) a společnou snídani v centru města v nově upravené restauraci. Ráno tam bylo ještě prázdno, ale postupně začali přicházet hosté. Restaurace je v budově plné ordinací, takže lidé přicházejí na malé jídlo i na oběd.
Náš stůl stál téměř pod stromem, který je dominantou restaurace a Jana s Lidkou seděly proti prosklené straně, takže měly výhled na centrum a mohly pozorovat dění na ulici.

 
Ve čtvrtek Jana volala znovu a nabídla nám, mně a Leonce, dvě volná místa v autě. Vezla druhý den do Luhačovic svou kamarádku Pavlu. Pavla jela za dcerou Aničkou, která tam má letní brigádu, a chtěla s ní pár dnů pobýt. No a Jana vezme na výlet babičku - tchýni a nás dvě. A tak jsme jely.
Cestování začalo tím, že řidička zaspala a nestihla se, chudák, ani nasnídat :-) Jinak to byla pohodová cesta. Za hodinu a půl jsme dorazily k přehradě v Luhačovicích, kde Anička právě čistila bazén v areálu koupaliště. My jsme se prošly po hrázi přehrady a krátkou cestou kolem vody.
V místním tržišti jsem koupila starší dceři Pavlíně krásný pruhovaný klobouk. Letěla další den do Egypta, a tak jsme s Leonkou rozhodly, že se jí bude hodit.
K poledni jsme už procházely lázeňskou kolonádou a zašly na oběd. Našly jsme stůl pro nás pět a vybíraly něco dobrého. Obsluhoval nás mladý číšník - Slovák, a když se jídelna trochu vylidnila, dal se s námi do řeči a zval nás na večerní lázeňský program. Samozřejmě jsme poděkovaly a řekly, že jsme tu jen na výletě, na takové dámské jízdě. Číšník řekl: ,,Dámy si spolu vždy lepšie rozumejú." A tahle věta pak mezi námi zazněla víckrát :-) A stala se heslem dne.
Nakoupily jsme domů lázeňské oplatky, znovu prošly kolonádu a galerii, pily vodu z pramene a daly si kafíčko v cukrárně a užívaly si ten lázeňský vzduch. Zjistily jsme, že nejlépe na cestu byla vybavena osmdesátiletá babička, protože když jsme něco potřebovaly, vytáhla to z tašky (asi kouzelné). Měla nůžky a hřeben a lázeňské nádobky na vodu a bezvadně se orientovala ve svém novém dotykovém mobilu a chválila nás, takže: Dámy si spolu vždy lepšie rozumejú...
Luhačovická parková výsadba a Jana, já, Leonka a babička Kahánková, která byla mou paní učitelkou ve školce. (Pavla fotí).


Zeď se jmény slavných osobností.

Lázeňská fontána.

Vyzkoušení telefonů na dětském hřišti.
Jako malé!