neděle 10. září 2017

Okrasné dýně a uražený pes

Slunečný víkend jsme se snažili trávit venku, i když trochu pracovně - na zahradě. Něco ostříhat, něco vyrýt, házet míček Marleymu, dát si kafe, posbírat nějaká semena na jaro. Slunce se ve žlutých petúniích krásně odráželo.
Večer jsem ještě vyměnila výzdobku na chodbě. Misku od truhlíku jsem oblepila jutovou stuhou, abych zakryla plast, vyplnila zbytkem lněné látky a hoblinami a do takto vystlané misky položila okrasné dýně. Ty jsem koupila už v týdnu v květinářství. Přidala jsem odkvetlé slunečnice a plody kdoulovce. Deset minut práce a hotovo!


Okrasné dýně jsou samy o sobě krásné a zajímavé barvou i tvarem. Zdobí všude, kamkoli je položíte.
Protože jsem pořád otvírala dveře bytu, když jsem na chodbu chodila, a přitom nechtěla s sebou brát psa, urazil se. Našla jsem ho schovaného pod houpacím křeslem. Čouhaly tu dva čumáky tak krásně poskládané, že jsem rychle fotila. Psí čumák poznáte. Ten druhý patří oblíbené plyšové kryse. Spodní část křesla opracoval ve štěněčím období, zatím drží, ale budu muset popřemýšlet, jak ho opravit. Pokud poradíte, budu ráda.

středa 6. září 2017

Anička malířka

Knihu Eduarda Petišky s tímto názvem mnozí znají. Ale já chci psát o jiné Aničce, o mé kolegyni, s kterou jsem strávila čtyři roky v jedné třídě, protože dělala asistentku mému žáku s Aspergerovým syndromem. V tomto školním roce jsme se rozdělily. Ona s Filipem postoupila do vyššího ročníku a já mám třídu prvňáčků. Ale to samozřejmě neznamená konec našeho přátelství. Víme toho o sobě hodně.
Anička moc ráda a krásně kreslila a stále kreslí, ale před šesti lety se vrhla i na malování. Stalo se takovou její terapií po životních kotrmelcích, které jednou potkají každého z nás. Za těch šest let namalovala spoustu obrazů, ale viděl je jen ten, kdo k ní přišel na návštěvu. ,,Já si tak maluju ty svoje čtverečky." Jenom to jsme od ní slýchávali.
A tak jsme se s holkama v práci domluvily, že by stálo za to uspořádat výstavu. Slovo dalo slovo, kolegyně Hela oslovila paní galeristku, ta se spojila s Aničkou, ujednal se termín, vybraly se obrazy a... včera byla vernisáž. Hromada lidí, květiny, smích i slzy dojetí a nakonec šťastná Anička malířka.
Pojďte na malou prohlídku:







Andělské srdce probodnuté štětcem pro Aničku. Ať se jí i dál krásně maluje!
A pro ty z blízkého okolí i pro návštěvníky našeho města tip k nakouknutí.

čtvrtek 31. srpna 2017

Poslední srpnový večer

Modrou oblohu začaly k večeru zdobit malé mraky.
Vypadaly jako chomáčky vaty.
Stmívání za oknem vypadalo hezky. Musela jsem ho vyfotit.
Všem přeji i příjemný vstup do září!

středa 30. srpna 2017

Ochutnávka

V úterý naše škola pořádala zájezd. Cílem byla známá firma pro výrobu medových dobrot Marlenka. Prohlídka provozovny byla spojená se seznámením s historií vzniku podniku a s ochutnávkou sladkých výrobků.

Firma Marlenka začíná i s pražením kávy, kterou jsme taky dostali ochutnat. Na webových stránkách podniku najdete přesnější informace, ale jen ve zkratce - prohlídku si mohou objednat rodiny, školy... A pak nakoupit zboží za příznivé ceny v podnikové prodejně, která jinak veřejnosti otevřena není. Můžete si online objednat i dorty na oslavu čehokoli v jakémkoli tvaru. 
Další návštěva naší školní skupiny byla v nošovickém pivovaru. 
V prohlídkové trase jsou rozmístěny retro pivařské předměty. Fotila jsem přes sklo, takže fotky mají odlesky a odrazy kolemjdoucích.


Nejsem milovnicí piva, a ani ho nepiju, ale měla jsem už takovou žízeň, že tuhle míru ochutnávky jsem zvládla.
Sklad plný plných beden.
Na lince lahve piva putovaly dost velkou rychlosti, ale ten hluk cinkajících sklenic byl ukrutný, hlučnost opravdu velká.

Všichni jsme si zájezd pochvalovali. Průvodci vyprávěli zajímavě, reklamní spoty byly kvalitní, a pak nejezdíme takhle často. Zase jsme se jednou hodně nasmáli.

pátek 25. srpna 2017

A zase sušiny...

Jsou všude... 
Tahle ostrožková vazba je u Pavlínky v pokoji.

Tato šuplíčková je sice nafocená na okně, ale její místo je v předsíni na polici. Šuplík měli u nás v květinářství a zase jsem neodolala...

A růžičky v plechu zdobí schodiště u dveří do našeho bytu.

čtvrtek 24. srpna 2017

Levandule

Včera jsem poštou dostala balíček knih, které jsem si objednala. Obě mají stejný název, podobné téma a přesto je každá jiná. Právě proto, že jsem nevěděla pro kterou se rozhodnout, šoupla jsem do virtuálního košíku obě. Cena knih i poštovné v Megaknihách byly příznivé. Tak proč ne?

Knihy jsou plné krásných fotografií, návodů a receptů.
Já jsem letos moc levandule neměla. Ne každá rada je dobrá a já jsem po jedné takové levanduli ostříhala tak, že nestihla vykvést. Naštěstí jsem ten radikální sestřih neprovedla u všech keříků, takže ty pak kvetly. 
Uvázala jsem kytičky k sušení, levandulové sluníčko a vyzkoušela malé voňavé paličky do prádla.

A příští rok vyzkouším něco víc. Mám chytré knihy a nechám se inspirovat. 

středa 23. srpna 2017

Čas slunečnic

Právě září v zahradě velké žluté květy slunečnic. Létají na ně bručiví čmeláci. Co nevidět je vystřídají sýkorky a budou vyzobávat zrající semena.


A já jsem si zahrála na van Gogha.
Ne, neřezala jsem si ucho, dokonce jsem neměla ani štětec a barvy. Jen jehlu, nůžky, spoustu barevných bavlnek a předlohu obrázku.
Gobelínový steh, námět z Burdy a obrázek je hotov. Stehy jsou malinké a výšivka má 15 x 25 cm.