středa 11. července 2018

Smajlík

Včera jsem vyklízela kuchyňskou linku. Tedy jen spodní díl. Potřebovala jsem ho posunout jen o 3 cm kvůli lednici. Nádobí bylo na stole, pod stolem, všude. Odpojili jsme dřez a jali se posunout linku o ten malý kousek. Najednou křup! Asi byla za ta léta tak přilepená k podlaze, říkala jsem si. Ale ouha! Podařilo se nám ulomit trubku odpadu. Pomóóóc!
Ještě že mám šikovného synovce, ale měl čas až dnes ráno. Přišel, zjistil škody, pochválil nás, jel koupit potřebné díly, a pak lepil a nastavoval ulomenou trubku. Kvůli 3 centimetrům práce na půl dne. Během montáže mi vypravoval o jeho pokračující stavbě a o stěhování.
Abych upřesnila:
Synovec Mirek si na zděděném pozemku začal stavět malý domek, nespěchá, a tak si spoustu věcí dělá sám.
Loni v létě sousední pozemek majitelé pronajali turistům, ti odněkud přinesli kotě. Prázdniny skončily, turisté odjeli, ale kotě tam nechali. Kotě několik dnů naříkalo a Mirek to nemohl přenést přes srdce. ,,Vnikl" k sousedům, kotě si odnesl a nakrmil. Z kotěte je teď pořádný kocour a hlídá stavbu.
Letos se chce Mirek postupně stěhovat, jenže kocour ho předběhl. ,,Představ si," povídá Mirek. ,,Včera jsem chystal kuchyň, protože mi mají odpoledne přivézt linku, otevřu dveře ven a ten hajzlík (myslí kocoura) si přivedl kočku a tři koťata rovnou k misce se žrádlem! Nechceš kotě?" Smích. Kotě určitě nechci, máme psa.
Mirek odešel. Lepené trubky mám nechat schnout aspoň do poledne. Venku prší. Tak jsme si s Leonkou uvařily bílou kávu. ,,Máš tam smajlíka, mami, dívej!"
No, hned je ten den veselejší! 

pondělí 9. července 2018

Háčkování podle návodu Drops

Někdy v dubnu mi přišel email s nabídkou uháčkovat si šál podle Dropsu. Ukázky barevných kombinací byly krásné, moc se mi líbily.
Foto DROPS
Jenže já asi nemám odvahu a zase jsem zůstala při zemi. Takže opět přízemní, zemitá, prostě hnědá. 
Zhruba každé dva týdny se na stránkách Dropsu odhalila další stopa popisu, ale já jsem nestíhala a byla pozadu a dokončila jsem šál až teď.
Tady je ten můj hnědásek.



neděle 8. července 2018

Začátek prázdnin

Sluníčko i déšť.
Návštěva přátel z dětství - tehdy tu jezdili k babičce, hezké vzpomínky.
Dobré zprávy - v únoru nás bude víc, těším se!
Špatné zprávy - smrt sestry po sedmiletém boji s rakovinou.

Z toho všeho teď špatně spím...
Proto přidávám pár fotek ze zahrady - tak rychle všechno vykvetlo, ani si to nestíháme užít.

Východní slunce

...a západní


sobota 23. června 2018

Zase trochu keramiky do zahrady

Školní rok se chýlí ke konci. Finišujeme i v keramické dílně, glazujeme, vypalujeme, ať se všechno stihne. V týdnu jsem si zase odnesla domů pár svých výrobků. Tak mi do skupiny ,,ušáků" přibyl další.

A jeden květináč v podobě korunky.

Keramická květina doplňuje bílou barvu v záhonu.

Krásný víkend!

sobota 9. června 2018

Kamenný kvítek

Včera jsme se vrátili ze školy v přírodě. Předali jsme děti rodičům a do školy vrátili koše s pomůckami. Navštívila jsem ještě kolegyně ve školní družině a vyzvedla jsem si keramiku, kterou si tam jednou týdně dělám. Vyzkoušela jsem nové glazury a jako vždy se moje představa liší s výsledným výpalem.
 Dnes ráno jsem kytky zapíchla do zmoklého bambusu.


Po týdnu zahradního nicnedělání hodně květin odkvetlo, roste plevel, ale krásně rozkvetla tato růže. 
Krásnou neděli!

sobota 2. června 2018

Teplo

Teplo letošního jarního slunce láká ven. Všechny. Mám ráda sušení prádla venku. Zároveň projdu zahradu. Záhony květin kvetou úprkem. Zvědavé ještěrky se vyhřívají v zákoutích zahrady a Marley je občas vyplaší.

 Zvonky nezvoní, ale bzučí. Jsou plné pilných včel. 

Při stříhání odkvetlých kytek jsem narazila na chlupatého žlutého brouka. Nikdy jsem ho neviděla. Nebo možná někdy viděla, ale nevnímala. Čím jsem starší, tím víc žasnu. 
Lezl rychle po kosatci, a tak jsem si ho párkrát vyfotila, než zmizí.
Je to zdobenec skvrnitý, což jsem vyčetla...
No není ta příroda kouzelná?



čtvrtek 31. května 2018

Diagnóza

Ve sborovně se občas povídáme o tom, co kdo přečetl. Asistentka Martina byla nadšená knížkou Diagnóza: učitelka. A tak jsem si ji na její doporučení přečetla taky. Bavila jsem se a smála i nahlas. Vybavily se mi vzpomínky i na má dálková studia a znovu jsem prožívala trému před zkouškami. Čtení to je ze života a to nejenom pro učitelky.
Snad jsme opravdu svým povoláním postižené. Je to asi tím, že některé pracovní problémy nosíme v hlavě celý den a v duchu je řešíme. Pak děláme věci automaticky a průšvih je na světě. Tento týden jsem si třeba vzala v jídelně ke stolu dva příbory. ,,Asi čekáš několik chodů, co?" zaznělo od kolegyně. ,,Tak tady se nedočkáš, hahaha..."
V sobotu se u nás ve městě konal bleší trh. Bylo horko. Oblékla jsem si sukni, halenku, vzala velkou tašku, frajerské sluneční brýle, na chodbě nahodila boty a vydala směrem do centra. Asi 100 metrů od domu jsem zjistila, že mám obuté crocsy, co nosím do zahrady, tedy špinavé a zaprskané barvou od natírání. Inu parádnice!
Takže jsem se otočila, rozhlédla kolem sebe, kdo všechno mě viděl, a pádila domů přezout boty. Syn prohlásil, že na blešák byly rozhodně IN ty crocsy. Stejně je tam prý haraburdí, kterému já říkám poklady.

A když je příspěvek tak trochu školní, ukážu ještě práce mých prvňáčků: