pondělí 24. července 2017

Samé vitamíny

Každoročně mě moje sestra zásobuje přísunem rybízu všeho druhu. Jednoho dne se domluví s Leonkou a brzy ráno spolu vyrazí na Bílou horu (v Kopřivnici), kde má sestra zahradu. Stráví tam téměř celý den a mně dovezou nádoby plné rybízu. Nejjednodušší by bylo ho očistit a zmrazit, jenže v mrazáku není místo, a tak je třeba ho uchovat na zimu jinak. Džem a pečený čaj je dobrá volba.
Kuliček bylo nepočítaně. Moc, moc, moc...
Vitamíny a zdroj energie potřebujeme všichni. Moje děti sportují a přísun prospěšných látek v potravě si dost kontrolují. Takže domácí produkty jim přijdou vhod.

Důkazem toho sportování je pár následujících fotek z fotogalerie Kopřivnického Drtiče 2017, kterého se náš Vašík opět zúčastnil. ZDE
Zářivě žlutá bunda pod obloukem je náš cyklista :-)


V cíli

pátek 21. července 2017

Posezení v zahradě

Před dvěma lety jsme si s dětmi pořídili na zahradu altán. Předtím tu stála stará dřevěná garáž, kterou jsme používali jako kůlnu a posezení bylo za ní pod slunečníkem. Garáž jsme s pomocí dalších členů širší rodiny zbourali, ale o tom možná příště, a zůstala plocha plná hřebíků, zbytků dřeva a střešní krytiny. Vyčistili a urovnali jsme terén. Syn s pomocí starší dcery Pavlíny udělal prkennou podlahu. Pavlínka pak přišla s tím, že kolegyně v práci prodává dřevěný altán z Ikea s novou plátěnou střechou, a tak jsme si ho od ní koupili. Nastalo stavění ikeácké stavebnice, natěračské práce a postupné dovybavení zahradním nábytkem. 
O ostatní se postaraly rostlinky. Po sloupcích se vine povijnice a u paty se plazí lichořeřišnice.


Střešní plachta zastiňuje to, co by se na sluníčku popálilo.


Z rámů stříšky visí květináče s plazivými rostlinami.

Chcete si sednout do stínu a dát si ,,nohy na stůl" a zjistíte, že už je tam měl někdo jiný...
A když už sedíte s tím kafem moc dlouho, přijde kontrola zjistit, co tu děláte a proč se něco neděje.

úterý 18. července 2017

O klobouku

Krásný klobouk koupený v Luhačovicích se vezl v kufru auta a v rádiu zazněla zpráva o napadení turistů v egyptské Hurghadě. A právě tam druhý den odlétala starší dcera. Klobouk byl pro ni, jak jsem psala v minulém příspěvku. 
Doma byl sbalený kufr a Pavlínka seděla se staženým žaludkem v obýváku. Už jí plno známých poslalo zprávu s odkazem na útok a ona měla strach. Uklidňovali jsme ji a nakonec v sobotu odletěla. Klobouk, co jí měl dělat stín před ostrým sluncem, ale zůstal doma. Prý by byla jako terč.

A tak v něm budu asi zalévat zahradu :-) 







Černobílý klobouk s černobílým psem - to bude pěkně ladit.

pondělí 17. července 2017

Pondělní RK a výlet do Luhačovic

Minulý týden v pondělí svolala Jana RK (ranní kávu) a společnou snídani v centru města v nově upravené restauraci. Ráno tam bylo ještě prázdno, ale postupně začali přicházet hosté. Restaurace je v budově plné ordinací, takže lidé přicházejí na malé jídlo i na oběd.
Náš stůl stál téměř pod stromem, který je dominantou restaurace a Jana s Lidkou seděly proti prosklené straně, takže měly výhled na centrum a mohly pozorovat dění na ulici.

 
Ve čtvrtek Jana volala znovu a nabídla nám, mně a Leonce, dvě volná místa v autě. Vezla druhý den do Luhačovic svou kamarádku Pavlu. Pavla jela za dcerou Aničkou, která tam má letní brigádu, a chtěla s ní pár dnů pobýt. No a Jana vezme na výlet babičku - tchýni a nás dvě. A tak jsme jely.
Cestování začalo tím, že řidička zaspala a nestihla se, chudák, ani nasnídat :-) Jinak to byla pohodová cesta. Za hodinu a půl jsme dorazily k přehradě v Luhačovicích, kde Anička právě čistila bazén v areálu koupaliště. My jsme se prošly po hrázi přehrady a krátkou cestou kolem vody.
V místním tržišti jsem koupila starší dceři Pavlíně krásný pruhovaný klobouk. Letěla další den do Egypta, a tak jsme s Leonkou rozhodly, že se jí bude hodit.
K poledni jsme už procházely lázeňskou kolonádou a zašly na oběd. Našly jsme stůl pro nás pět a vybíraly něco dobrého. Obsluhoval nás mladý číšník - Slovák, a když se jídelna trochu vylidnila, dal se s námi do řeči a zval nás na večerní lázeňský program. Samozřejmě jsme poděkovaly a řekly, že jsme tu jen na výletě, na takové dámské jízdě. Číšník řekl: ,,Dámy si spolu vždy lepšie rozumejú." A tahle věta pak mezi námi zazněla víckrát :-) A stala se heslem dne.
Nakoupily jsme domů lázeňské oplatky, znovu prošly kolonádu a galerii, pily vodu z pramene a daly si kafíčko v cukrárně a užívaly si ten lázeňský vzduch. Zjistily jsme, že nejlépe na cestu byla vybavena osmdesátiletá babička, protože když jsme něco potřebovaly, vytáhla to z tašky (asi kouzelné). Měla nůžky a hřeben a lázeňské nádobky na vodu a bezvadně se orientovala ve svém novém dotykovém mobilu a chválila nás, takže: Dámy si spolu vždy lepšie rozumejú...
Luhačovická parková výsadba a Jana, já, Leonka a babička Kahánková, která byla mou paní učitelkou ve školce. (Pavla fotí).


Zeď se jmény slavných osobností.

Lázeňská fontána.

Vyzkoušení telefonů na dětském hřišti.
Jako malé!

úterý 11. července 2017

To samo

Určitě to znáte. V záhoně něco vyroste bez vašeho přičinění a vy to buď vytrhnete jako plevel nebo to tam necháte a čekáte, co z té rostlinky bude. Někdy je to překvapení. Ale o tom dále...
Sama se vysemeňuje ostrožka, kterou v malých svazcích suším. Tu ale znám a tak ji nechám tam, kde mi nebude vadit a to je vlastně kdekoli. Kdysi mě na blogu u Andrejky překvapilo, že u nich na Slovensku kvete ostrožka na loukách a my ji tu máme jako zahradní kytku, kterou si strážíme a sbíráme semínka toho odstínu ostrožky, který se vyskytl v menšině.
Další kytkou ze skupiny ,,to samo" je mák. Ten nechávám hlavně pro makovice k dekoraci. Kvete krásně, ale chvíli. Plátky květů pak odletí po větru.


Vloni nám vykvetl na zahradě drobný růžový kvítek. Ten byl překvapením. Asi nějaký ptáček... Letos jich vyrostlo víc. Je to hvozdík a prý se také vyskytuje na loukách. Já jsem ho u nás na louce neviděla, ale odněkud se k nám dostat musel. Více o něm jsem se dočetla na blogu u Hanky.


Pěkné letní dny!

sobota 8. července 2017

Dárkový pytlíček pro Klárku

Režnou látku s vyšitou růžičkou jsem zkombinovala s růžemi a puntíky na přírodním podkladu. Váček je vypodšívkovaný a vyztužený, aby držel tvar i prázdný. Nahoře na stažení a ukrytí holčičích (Klárčiných) pokladů.



Chlubení se cizím peřím

Chlubení není hezké a chlubení se cizím peřím už vůbec ne, ale tentokrát to poruším. Děti občas překvapují a my rodiče pak žasneme.

Začátkem týdne mi Leonka oznámila, že o víkendu pojede ke Klárce, protože má narozeniny. Klárka je spolužačka ze základní školy, a i když jsou teď už rok každá jinde, přátelství trvá. Výhodou Klárčiných narozenin je to, že jsou o prázdninách a Klárka je slaví na vesnici u babičky nedaleko našeho města. Většinou se oslava naplánuje na víkend a spí se na zahradě ve stanu, pokud zrovna není bouřka. Další výhodou je, že Klárčina maminka si pro Leonku přijede a druhý den ji přiveze. A tak to je už pár let.
Letos ale proběhla příprava na oslavu trochu jinak. Letos se Leonka rozhodla dárek víceméně vyrobit. Prý chce nějakou režnou látku, na ni vyšije růžičky, já pak (nebo ona) ušiju pytlíček, do kterého dá dárek, prý koupí nějakou kosmetiku, a pak upeče Klárce dort. (Tak! To znamená, že v kuchyni to bude jako po výbuchu! Nebude péct poprvé, nějaké to pečení už proběhlo, ale toho nádobí...) 

Nejdřív se dala do vyšívání, len jsme doma naštěstí měli. Růžičky jsou hezké. Musím se přiznat, že takové neumím. Postup si prý našla na internetu.


Dort má být mrkvový s krémem a ozdobený marcipánem. V pátek ráno jsme vyrazily do města nakoupit. No, nejdřív RK (ranní káva) s Janou v nové kavárně v centru. Ke kávě malý dezert - obalit nervy :-) 
U stolu nám Leonka všechno o dortu vyjasnila i včetně jeho zabalení. Pak vyrazila do papírnictví koupit všechen ten obalový materiál a Jana nám objednala po dvou decinkách vína, aby mi to bylo všechno jedno :-) Telefonem mě Leonka informovala o zboží v regálech papírnictví, a že to není to, co chtěla, a nakonec nám krabici na dort darovala hodná paní z kavárny. 
Pak jme šly koupit marcipánové mrkvičky. Ty samozřejmě nikde nebyly. Byla prasátka, kravičky, krtek, šmoulové a mimoni. Nic pro šestnáctiletou Klárku a její mrkvový dort. Nebudu se rozepisovat o tom, co jsme s Janou radily. My jsme se svým nápadům smály, Leonka kroutila hlavou. A tak si nakonec koupila směs na přípravu dortových ozdůbek a doma se pustila do pečení.
Nejdřív modelovala kytičky, poradila jsem, ať je nechá bílé a ničím je nabarví. Potom se peklo a míchal se krém. Drtily se ořechy a dort se půlil a slepoval a zdobil po obvodu. Nakonec se nalepily krémem kytičky a hotový dort se dal do krabice polepené černobílými nálepkami s motivy motýlů a květin. Povedl se a snad i chutnal, ale to ještě nevím. Dozvím se to zítra!


P. S. Kuchyň je uklizená.