Chlubení se cizím peřím

Chlubení není hezké a chlubení se cizím peřím už vůbec ne, ale tentokrát to poruším. Děti občas překvapují a my rodiče pak žasneme.

Začátkem týdne mi Leonka oznámila, že o víkendu pojede ke Klárce, protože má narozeniny. Klárka je spolužačka ze základní školy, a i když jsou teď už rok každá jinde, přátelství trvá. Výhodou Klárčiných narozenin je to, že jsou o prázdninách a Klárka je slaví na vesnici u babičky nedaleko našeho města. Většinou se oslava naplánuje na víkend a spí se na zahradě ve stanu, pokud zrovna není bouřka. Další výhodou je, že Klárčina maminka si pro Leonku přijede a druhý den ji přiveze. A tak to je už pár let.
Letos ale proběhla příprava na oslavu trochu jinak. Letos se Leonka rozhodla dárek víceméně vyrobit. Prý chce nějakou režnou látku, na ni vyšije růžičky, já pak (nebo ona) ušiju pytlíček, do kterého dá dárek, prý koupí nějakou kosmetiku, a pak upeče Klárce dort. (Tak! To znamená, že v kuchyni to bude jako po výbuchu! Nebude péct poprvé, nějaké to pečení už proběhlo, ale toho nádobí...) 

Nejdřív se dala do vyšívání, len jsme doma naštěstí měli. Růžičky jsou hezké. Musím se přiznat, že takové neumím. Postup si prý našla na internetu.

Dort má být mrkvový s krémem a ozdobený marcipánem. V pátek ráno jsme vyrazily do města nakoupit. No, nejdřív RK (ranní káva) s Janou v nové kavárně v centru. Ke kávě malý dezert - obalit nervy :-) 

U stolu nám Leonka všechno o dortu vyjasnila i včetně jeho zabalení. Pak vyrazila do papírnictví koupit všechen ten obalový materiál a Jana nám objednala po dvou decinkách vína, aby mi to bylo všechno jedno :-) Telefonem mě Leonka informovala o zboží v regálech papírnictví, a že to není to, co chtěla, a nakonec nám krabici na dort darovala hodná paní z kavárny. 

Pak jme šly koupit marcipánové mrkvičky. Ty samozřejmě nikde nebyly. Byla prasátka, kravičky, krtek, šmoulové a mimoni. Nic pro šestnáctiletou Klárku a její mrkvový dort. Nebudu se rozepisovat o tom, co jsme s Janou radily. My jsme se svým nápadům smály, Leonka kroutila hlavou. A tak si nakonec koupila směs na přípravu dortových ozdůbek a doma se pustila do pečení.

Nejdřív modelovala kytičky, poradila jsem, ať je nechá bílé a ničím je nabarví. Potom se peklo a míchal se krém. Drtily se ořechy a dort se půlil a slepoval a zdobil po obvodu. Nakonec se nalepily krémem kytičky a hotový dort se dal do krabice polepené černobílými nálepkami s motivy motýlů a květin. Povedl se a snad i chutnal, ale to ještě nevím. Dozvím se to zítra!

P. S. Kuchyň je uklizená.