Smajlík

Včera jsem vyklízela kuchyňskou linku. Tedy jen spodní díl. Potřebovala jsem ho posunout jen o 3 cm kvůli lednici. Nádobí bylo na stole, pod stolem, všude. Odpojili jsme dřez a jali se posunout linku o ten malý kousek. Najednou křup! Asi byla za ta léta tak přilepená k podlaze, říkala jsem si. Ale ouha! Podařilo se nám ulomit trubku odpadu. Pomóóóc!
Ještě že mám šikovného synovce, ale měl čas až dnes ráno. Přišel, zjistil škody, pochválil nás, jel koupit potřebné díly, a pak lepil a nastavoval ulomenou trubku. Kvůli 3 centimetrům práce na půl dne. Během montáže mi vypravoval o jeho pokračující stavbě a o stěhování.
Abych upřesnila:
Synovec Mirek si na zděděném pozemku začal stavět malý domek, nespěchá, a tak si spoustu věcí dělá sám.
Loni v létě sousední pozemek majitelé pronajali turistům, ti odněkud přinesli kotě. Prázdniny skončily, turisté odjeli, ale kotě tam nechali. Kotě několik dnů naříkalo a Mirek to nemohl přenést přes srdce. ,,Vnikl" k sousedům, kotě si odnesl a nakrmil. Z kotěte je teď pořádný kocour a hlídá stavbu.
Letos se chce Mirek postupně stěhovat, jenže kocour ho předběhl. ,,Představ si," povídá Mirek. ,,Včera jsem chystal kuchyň, protože mi mají odpoledne přivézt linku, otevřu dveře ven a ten hajzlík (myslí kocoura) si přivedl kočku a tři koťata rovnou k misce se žrádlem! Nechceš kotě?" Smích. Kotě určitě nechci, máme psa.
Mirek odešel. Lepené trubky mám nechat schnout aspoň do poledne. Venku prší. Tak jsme si s Leonkou uvařily bílou kávu. ,,Máš tam smajlíka, mami, dívej!"
No, hned je ten den veselejší!