Znovu...

Znovu jsem se dala do šití zaječího pytlíku - toho menšího. Tentokrát jsem místo tisku použila křížkovou výšivku.

Zaječí

Počasí si s námi zahrává. Minulý týden jarní teploty, modrá obloha a slunečno a o týden později závěje těžkého mokrého sněhu, po kterém už není ani památky.

14. února

19. února

V sobotu jsem se dala do šití, aby mě jaro nepřekvapilo nepřipravenou. Plátěný pytlík s ušákem měl být původně menší, ale aspoň se do něj vejde hodně věcí. Ten menší budu muset ještě ušít.

Nekupuj zajíce v pytli, říká se. Ten náš ušák je na pytlíku :-)

...a zase knoflíky

Knoflíky, lepicí pistole, drát a chvilka času. Toto je potřeba pro výrobu srdíčkové dekorace.

V obchodech se objevuje kromě valentýnského zboží i velikonoční nabídka. Jak ten čas letí! Odolávám, ale neubráním se koupi hyacintů. Jeden z těch, které jsem koupila, má nádherný perleťově růžový odstín. A omamnou vůni.

Kapička štěstí

Ve třídě mi ubylo pár dětí. Jsou nemocné, jak už jsem se zmínila v minulém příspěvku. Učivo s tím zbytkem otužilců spíše opakujeme, aby marodi nemuseli tolik dohánět. V pátek jsme šli na dvě hodiny do keramické dílny (to zas budou výčitky, že nemocní modelovat nebyli...) Udělali jsme si z hlíny rámečky na pozdější tkaní, pak jsme všechno vzorně uklidili a odešli zpátky do naší třídy. Kolegyně si pak přišla pro klíče od dílny, že tam půjde se svou třídou také a že jsme nemuseli tak pečlivě uklízet. Nasvačili jsme se, opakovali český jazyk, pak rýsovali a šli na oběd. V jídelně mě kolegyně vítá s úsměvem a slovy: ,,No, vy jste tam nechali pěkný binec!" Ironie - blesklo mi hlavou - nebo byla v naší třídě? - zpytuji svědomí - mám na stole sešity na opravu a hromadu papírů před uzavřením pololetí - ale třídu zamykám... 
A tak na ni vyjeveně koukám a nerozumím poznámce. Pak mi vysvětluje: ,,Odemknu dveře do dílny a na zemi plno smetí. Co tu ta Iva dělala? Prý uklidila! Ha, ha! Pak se podívám na strop a, představ si, ze stropu nad umyvadlem spadlo asi půl čtverečního metru omítky. Tak to jste měli štěstí a my taky."
Tak to jsme tedy měli! Nebyl to sice velký kus, asi by nás jen pořádně vystrašil, ale... U toho umyvadla jsem se třemi pomocnicemi myla válečky a máchala špinavé hadříky... 
Inu pátek! A velké štěstí, že katastrofa počkala až na přestávku. Horko z keramických pecí, páteční mráz a sníh na rovné střeše udělaly svoje. 
Dnes jsme si vyrobili domečky (z papíru a ve třídě), co drží i vzhůru nohama.

☺

Mrazivé ohlédnutí

Dnes taje. Teploměr přes den ukazoval +5 stupňů. Rampouchy pláčou a sněhuláci se zmenšují. Ve škole nám chybí spousta dětí. Ze tříd se stěhují do čekáren. Výkyvy teplot jim nesvědčí. Angíny, chřipky,...
Minulý týden mrzlo. Hodně. A sněžilo. Vypadalo to nadějně, sněhu bylo opravdu dost. 
Syn přijel z Brna už ve čtvrtek a v pátek ráno si vyrazil s Marleym do lesa. Nafotil krásné fotky a pořádně promrzl. On i Marley. Naštěstí neonemocněli :-)

Proplétaná dečka

Před pár lety jsme s kolegyní jely na seminář o patchworku pro školáky. Během přestávky jsem si s lektorkou povídala o šití a zmínila jsem se jí o krabici krajek a stužek, co mám doma po mamince. Navrhla mi, že bych je mohla využít na proplétaný patchwork a poradila, jak na něj. Začala jsem s ním v létě, naskytla se vhodná látka, vhodný čas a chuť do díla.

Látku, stuhy a krajky jsem vyprala a vyžehlila. Obdélník látky jsem pak natrhala na pruhy široké asi 3 cm. Pruhy se netrhají nebo, chcete-li, nestříhají až do konce látky, ale zhruba 2 cm od kraje látky se nedotrhnou, aby všechny držela pospolu. Takový velký látkový hřeben. 
Tuto látkovou osnovu jsem položila na nažehlovací vlizelín a nedostřižený kraj přišpendlila. Začala jsem protkávat krajky, stužky a asi po třech řadách jsem propletenou část zažehlila, aby se přilepila na vlizelín a neposunovala se.

A tak pořád dokola. Protkat, vyžehlit, protkat, vyžehlit,...

Pak jsem ručně prošívala. 

Musím se přiznat, že jsem v této fázi práci přerušila a až teď v zimě mám hotovo!

Tkaný obdélník jsem podložila rubovou látkou vyztuženou ronopastem a okraj dečky olemovala puntíkovanou látkou. Nakonec jsem sem tam přišila perleťový knoflík.

Konečně sníh!

Dnes ráno se k nám přes žaluzie draly sluneční paprsky.

Po včerejší mlze to bylo milé překvapení. Leonka spala dlouho vyčerpaná po sobotním večerním výšlapu na Javorník, a tak jsem vzala Marleyho na zahradu trochu proběhnout. V noci připadlo malinko sněhu a chomáčky vloček se v bezvětří zachytily na sušinách. Hvězdičky krystalů se krásně leskly.

 Bělost sněhu zahradu rozzářila. 

Jasno netrvalo dlouho. Ještě před polednem se zatáhlo a celý den pěkně mrzlo. 
Zimu, přiznám se, moc ráda nemám. Ale čistě napadaný, třpytivý sníh mi vůbec nevadí :-)
Po obědě jsme se šli se psem projít za město a pěkně jsme vymrzli. 

Doma jsme si dali čaj, nabalili Vašíka na cestu do Brna a teď čekáme a esemesku, jak dojel.

Volné vánoční dny končí. Zítra začíná škola a já se už na ty své dětičky ve třídě moc těším. Všem přeji klidný pracovní týden.