Ne každý rok se stane, že mi na zahradě kvete divizna, ale letos mám dokonce dvě. Ráno chodím posbírat květy. Jsou krásně voňavé. Voní medově.
Nasbírané je vrstvím do sklenic a prosypávám cukrem. Uzavřu a o ostatní se pak postará sluníčko. Sirupu proti kašli budu mít dost.
Recept mám od bývalé sousedky paní Petříny, která žila v kraji, kde vznikaly knihy o Gabře a Málince, a která uměla krásně vyprávět. Bohužel neměla se svým manželem děti, ale zato milovala všechny děti z okolí a my dospělí jsme ji taky měli moc rádi. Ji i jejího manžela, válečného veterána z Buzuluku, za války těžce raněného u Opavy, kde se seznámil s paní Petřínou. Vlastně jsem je také oba poznala už jako malá. Oba byli usměvaví, vstřícní, s velkým srdcem. Paní Petra vždy upravená a pan Ivan vždy s holí, už zdálky vesele hlaholil. Oba měli život hodně těžký, my ho známe asi jen z filmů a knih, a přesto měli hvězdičky v očích.
