Něco málo o květech

V minulém příspěvku jsem se zmínila o koupení zvonků, aby nám doma něco kvetlo. Doba čekání na jaro je pro mě letos nějak dlouhá. V obchodech na mě od ledna útočí květináče s rozkvetlými cibulovinami a petrklíči, a teď už i velikonočními dobrotami. Pár hyacintů a narcisů jsem si samozřejmě koupila. Kdo by odolal? 

V současnosti  smutné, odkvetlé a odstřihlé cibule skladuju na chodbě v chladu, kde čekají, až se dostanou do záhonu. A na zahradě mají mé cibulky zhruba šest centimetrů. Tak to si ještě počkám... A proto mám ohromnou radost, když nám něco vykvete doma na parapetu. 
Nejsem žádný odborník v pěstování rostlin, spoustu informací získávám od kolegyň nebo na internetu. Jakmile rostlinka nasadí poupata, tahám je očima.
Teď nám momentálně rozkvetla orchidej se sedmnácti květy a konečně i jeden ze tří amarylisů. Druhý se chystá a třetí spí. Cibuli má sice pevnou, tvrdou, ale ani se nehne.

Ještě že se kytky dají sušit, máme tak doma spoustu levandule a hortenzií různě po bytě. Ale moc ráda mám drobné sušené růžičky. Stříhám je na zahradě celé léto. Mám nasazeny světle růžové a od sousedky jsem dostala tmavší odstín. V záhoně jsem je už kontrolovala, jestli přes zimu nevymrzly, ale mají už očka a čekají jen na teplo. Tak jako my!