Červený kámen

V sobotu se ochladilo. Po vedrech v týdnu a nočních větrných bouřkách se lépe dýchá. Syn navrhl vycházku do lesa, spíš výšlap na nejvyšší horu v našem městě. Má sice jen 690 metrů, ale i tak mě bolely nohy :-).

Cestou nahoru jsme nepotkali ani živáčka a pěšiny byly místy blátivé. Nejšťastnější byl Marley, běhal, nosil klacky a čvachtal v kalužích. Asi tudy moc lidí nechodí, některé cesty byly používané lesníky a jejich stroji, některé cestičky byly zarostlé a obcházeli jsme je mezi stromy.

Odměnou nám byly takové malé lesní detaily, třeba znovu oživlý mrtvý pařez, i výhledy do údolí na město.

Cestou jsme nasbírali trochu ostružin. Letos jich bude dost, ale ještě potřebují čas.

Z vrcholku Červeného kamene se před námi rozevřel ještě krásnější výhled.

Cestou dolů to trochu klouzalo, ale ustála jsem to. Proto mě taky bolely nohy. Potkali jsme jednoho člověka, ale to už jsme došli na louku, kde s Leonkou chodíme zjara na medvědí česnek a petrklíče. Teď si Leonka trhala kontryhel.

Mraky se rozestoupily a sluníčko osvítilo Červený kámen v pozadí.

A tady je upřesnění našeho cíle.

Mějte krásné dny!