Napjaté dny se šťastným koncem

Konec školního roku bývá hektický, ale ten letošní mi připadá napjatější než jindy. Výkazy, dotazníky, žádosti, kontroly, porady a spousta akcí, které se nakupí nejlépe do jednoho dne. Takový frmol ale u nás nemám jen já. Naše Leonka od školky tančí, cvičí, pak si přibrala flétnu, přijali ji do orchestru, zpívá... Její energii jí závidím. U všeho vydržela a ničeho se zatím nemusela vzdát. Volné má jen úterý. Z jedné ZUŠ, kam chodí tančit a máme ji kousek od domu, do druhé ZUŠ, na opačném konci města, jezdila na kolečkových bruslích, aby stihla hodiny. Večer padla a usnula. I oba závěrečné koncerty, taneční i hudební, se konaly v jeden den. Naštěstí byla taneční čísla v programu zařazena s časovou prodlevou, a tak následoval běh do orchestru, a potom zpáteční běh a převlečení do kostýmu. Všechno se zvládlo.

Teď je Leonka s ostatními deváťáky v Chorvatsku a chvilku si oddechne. Má za sebou letos i přijímací zkoušky a po prázdninách jí začne nová středoškolská etapa.
Ona do školy nastupuje a syn školu končí. Po dvou týdnech studijního volna a chození kolem něj po špičkách, včera zavolal, že státnice udělal. A výborně! Hurá! Svět je krásný!

A protože jsem teď vlastně doma sama, starší dcera má denní služby a vrací se večer, trávím podvečer na zahradě s mým věrným společníkem Marleym. Toho mám stále v patách a chodí za mnou s otazníkem v očích, co to tady zrovna dělám.

Já si dám v klidu kafe. Marley hryže klacek nebo nahání včely. A oba vstřebáváme vůně a barvy a zvuky a přemýšlíme o životě. Teď momentálně je bezvadný. Proti loňsku o moc hezčí!