Kamínek ke kamínku

Přes prázdniny jsme na naší malé zahradě trochu rekonstruovali. Udělali jsme si nové posezení pod altánem a spoustu času jsme věnovali řezání, měření, natírání, šroubování. K narozeninám mi totiž děti koupily zahradní lavičku a ta byla tím spouštěčem - postavit na zahradě něco, aby na lavičku nepršelo. Altán jsme odkoupili už starší od kolegyně naší Pavlíny, prkennou podlahu vyráběly mé dospělé děti samy a teď už si posezení můžeme užívat. K lavičce byl potřeba samozřejmě stůl. Ten byl na půdě, jen ho opravit, natřít a udělat něco s deskou. Ve sklepě se našlo pár starých obkladaček. Bylo mi líto je rozbíjet, stejně by nepokryly celou plochu. Pak mě napadlo doplnit je mozaikovými kamínky. Nejsložitější bylo si spočítat rozložení. Lepení a spárování pak probíhalo doma v obýváku po večerech u televize...

Když jsem teď řezala květy slunečnice, které se už pořádně ohýbaly, a očistila jsem je, uspořádání semínek mi připomnělo titěrnost mozaiky. Příroda je kouzelnice!

Stůl není žádný obr. Kdysi vyřazený z rušené mateřské školy skončil u nás na zahradě a tehdy malá Leonka si u něj hrávala. Teď je z něj zahradní konferenční stůl akorát tak velký na kafe, dobré vínko a něco na zub. 
Jen když u něj sedíme, Marley se diví, že si s ním nehrajeme, když nás vzal ven!