V síti

Večer. Syn sedí v obýváku na pohovce. Obě ruce ohnuté v loktech v mírném předpažení, omotané přadenem příze. Prsty pravé ruky přitom stíhají psát sms v mobilu. (Ta mládež!) Takto sedícího ho uviděla starší dcera, která právě přišla domů. ,,Co to děláš, Vašíku?" ,,Otroka," ozvalo se z pohovky. (Smích)
No, to je řečí! Já jsem strávila dětství držením přaden! 
Ale už mám smotáno. Co večer, to jedno klubko. Na víc jsem nikoho neusmlouvala.

Přízi jsem získala zvláštním způsobem. Koncem srpna se jedna místnost v naší škole proměnila v galanterii se spoustou vlny, příze, bavlnek a látek z pozůstalosti. Co kdo chtěl, mohl si odnést domů, a přitom velká část ještě zůstala ve škole pro tvoření dětí.
Přadena jsem nejdřív vyprala, v letním sluníčku rychle uschla, a pak jsem zahájila smotávání. První přadeno jsem se snažila smotat sama, bez pomoci. Trvalo mi tři hodiny, než jsem ze stále se zvětšujícího chuchvalce udělala úhlednou kouli. Připadala jsem si jako v pavučině. Stejně jako ten křižák, kterého máme každý rok u hlavního vchodu. Ten svou síť neúnavně opravuje.

Cena na štítku je 5,50 po slevě. Pamatuju doby, kdy do galanterie přišla vlna a už se stála fronta a kupovalo se, co zrovna bylo. Pletařky mají možná doma taky ještě staré zásoby :-)
Pomalu plánuju, co z příze uháčkuju nebo upletu.

P.S. Ještě pořád totiž pokračuju s dekou, ale už mi jí moc nechybí.
Hezký nezamotaný den!