Sobotní procházka

Musím přiznat, že mě na ni vylákal syn. A protože jsem nechtěla vypadat lenivě (i když bych si třeba v teple raději četla), přikývla jsem a šla. Sníh sice po inverzi nevypadal vábně, spíš šedivě, a zaprášený byl i v lese, ale musím se přiznat, nelituji. 
Za prvé mě syneček vedl stezkami, které jsem neznala a které mi odhalily svá kouzelná místa a výhledy do okolí.
Za druhé se vydováděl i Marley, samozřejmě s klackem v tlamě. 
Za třetí si v klidu popovídáte. Ticho lesa rušil jen křupající sníh a šustění suchých lístků měsíčnice, když zafoukalo. 
Za čtvrté si potvrdíte, že je u nás opravdu dojemně krásně.