Diagnóza

Ve sborovně se občas povídáme o tom, co kdo přečetl. Asistentka Martina byla nadšená knížkou Diagnóza: učitelka. A tak jsem si ji na její doporučení přečetla taky. Bavila jsem se a smála i nahlas. Vybavily se mi vzpomínky i na má dálková studia a znovu jsem prožívala trému před zkouškami. Čtení to je ze života a to nejenom pro učitelky.

Snad jsme opravdu svým povoláním postižené. Je to asi tím, že některé pracovní problémy nosíme v hlavě celý den a v duchu je řešíme. Pak děláme věci automaticky a průšvih je na světě. Tento týden jsem si třeba vzala v jídelně ke stolu dva příbory. ,,Asi čekáš několik chodů, co?" zaznělo od kolegyně. ,,Tak tady se nedočkáš, hahaha..."
V sobotu se u nás ve městě konal bleší trh. Bylo horko. Oblékla jsem si sukni, halenku, vzala velkou tašku, frajerské sluneční brýle, na chodbě nahodila boty a vydala směrem do centra. Asi 100 metrů od domu jsem zjistila, že mám obuté crocsy, co nosím do zahrady, tedy špinavé a zaprskané barvou od natírání. Inu parádnice!
Takže jsem se otočila, rozhlédla kolem sebe, kdo všechno mě viděl, a pádila domů přezout boty. Syn prohlásil, že na blešák byly rozhodně IN ty crocsy. Stejně je tam prý haraburdí, kterému já říkám poklady.

A když je příspěvek tak trochu školní, ukážu ještě práce mých prvňáčků: