Teplo letošního jarního slunce láká ven. Všechny. Mám ráda sušení prádla venku. Zároveň projdu zahradu. Záhony květin kvetou úprkem. Zvědavé ještěrky se vyhřívají v zákoutích zahrady a Marley je občas vyplaší.
Zvonky nezvoní, ale bzučí. Jsou plné pilných včel.
Při stříhání odkvetlých kytek jsem narazila na chlupatého žlutého brouka. Nikdy jsem ho neviděla. Nebo možná někdy viděla, ale nevnímala. Čím jsem starší, tím víc žasnu.
Lezl rychle po kosatci, a tak jsem si ho párkrát vyfotila, než zmizí.
Je to zdobenec skvrnitý, což jsem vyčetla...
No není ta příroda kouzelná?
Ivanko, máme to stejně. Čím je člověk starší, tím víc si všímá drobností, které dřív přehlédl. U nás jsou taková vedra, že tráví na zahradě čas až v podvečer. Hezkou neděli.
OdpovědětVymazatIvanko, krásně ti to kvete a broučka vidím u tebe poprvé. Až ho někde uvidím, budu vědět jak se jmenuje. Přeji ti krásné letní dny. Iva
OdpovědětVymazat