Přání

Žabky

Máme to štěstí, že máme blízko les. Moc hezký les.

V tom lese na kopci je rybník, do kterého se každoročně zjara stahují žáby ke kladení vajíček. Teď byly téměř letní teploty, slunce hřálo, prostě počasí akorát tak na procházku do lesa. Jožánek statečně šlapal terénem, pozoroval žabky, smál se, když skákaly po pěšině.

S tetou Leonkou obešli rybníček dokola. Marley je statečně doprovázel a stále se pouštěl do úklidu klacků a větví napadaných do vody.

Večer jsme si na zahradě opekli první letošní buřty.

Příjemně unavení jsme byli všichni. Jožánek usnul ještě dřív než obvykle. Do postýlky ho museli přenést. :-)

Zima na jaře

Jaro se pořád pere se zimou a já držím palce spíše jaru.

Jeden den fotím přes plot sousedů záplavu sněženek,

druhý den je bílo. Jen v trávě rostoucí trsy narcisů slibují příchod jara.

V březnu má mnoho mých kamarádek i obě dcery narozeniny. Pro kolegyně jsem uháčkovala k narozeninám srdíčka. Jedno bílé, jedno smetanové.

Podle tvaru jsem pak ušila lněná ,,polštářková" srdce.

Vše se dalo dohromady.

A hotovo!

Tady je jeden z dárečků už u své majitelky.

I vy mějte srdíčkové dny!

💗

Váčky na hračky

Váčky na hračky přibývají. Nejdřív jsem k pejskům ušila pytlíček do sady. Látky jsem jen otočila.

Je to teď pár, který do sebe zapadá jako matrioška :-)

Do třetice jsem sáhla po vzoru autíček. Ten asi bude nejoblíbenější...

Neposeda

 Máme březen a jaro nesměle vykukuje ven.

U nás teď začínají jarní prázdniny, nemusím tak chystat online hodiny. Proto jsem vyměnila notebook za šicí stroj. Ze zásob jsem vytahala látky s veselými dětskými motivy a začala stříhat, prošívat a šít něco, do čeho by si náš Jožánek mohl schovávat hračky. A tak vznikl první váček s neposednými pejsky pro malého neposedu.  

Výhodou tohoto pytlíku je, že drží svůj tvar, i když je prázdný. Bude-li stát na podlaze, lehce se z něj budou hračky vybírat i schovávat.

Větřkovice

V neděli jsme si vyšli na procházku kolem místní přehrady Větřkovice. Přehrada byla zamrzlá a místy lákala bruslaře. My jsme ji obešli dokola. Někde už jsme šlapali blátem, někde to pořádně klouzalo. Nikdo si nic nezlomil ani nevykloubil, boty se umyly.

Psík se trochu vykoupal a tak byl nakonec rád, že už je doma. :-)  

Baret

Únor je podle mě smutný. Zbytky zaprášeného nahrnutého sněhu lemují silnice i chodníky. Vše je takové šedivé. Lidé mají úsměvy schované za rouškami. Je třeba svět trochu rozzářit. Vybrala jsem si pískově žlutou barvu vlny a po dlouhé době vzala do ruky háček. Dvakrát jsem párala a do třetice dokončila baret podle návodu Dropsu, který už jsem kdysi háčkovala. K mé černé bundě se bude hodit.

Návod najdete TADY.