Hmyzí domeček

Jožánek má rád encyklopedie. Máme jich doma hodně a prohlížíme, čteme a pak pozorujeme venku všude kolem.  Má rád stroje, dinosaury, zvířata, hmyz... Je toho moc. Hmyzu a pavouků se sice trochu bojí, ale pozoruje je z bezpečné vzdálenosti kdykoli se naskytne příležitost.  

Nejbezpečnější pozorování je ve sbírce exponátů. :-)

V Lidlu jsme při nakupování objevili hmyzí domeček a ten jsme ,,potřebovali koupit". Musím napsat, že to byl skvělý nápad! Domeček byl určen pro děti jako kreativní sada, která kromě dílů domečku, šroubků a podrobného návodu, obsahovala i vnitří vybavení - řeziny, šišky, dřívka. S Jožánkem jsme se pustili do kutění. Pomáhal utahovat opravdovou utahovačkou a byl nadšený z hotového domečku. Naplnil ho a teď čekáme na první obyvatele.

Tatřičky

Každý rok se v našem městě sjíždějí vyznavači veteránů Tatra. 

Vydali jsme se na ně s Jožánkem podívat. 

Vybavilo se mi mé vlastní dětství. Několikrát jsem takovou starou Tatrou jela na naši chatu přes výmoly polní cesty, přes potok, do kopce. Tatínkův kamarád, pro mě strýc Dola, nás takhle občas svezl, někdy i Tatraplanem a Tatrou 603. Bydlel ve vile blízko nás a já si k nim chodila na dvůr s řadou garáží hrát nebo jen tak na návštěvu. Doma v hale měli vystaveny trofeje ze závodů - medaile, poháry, věnce, fotky, takové malé muzeum. A já si tehdy neuvědomovala, že jsem u kopřivnické legendy - továrního jezdce a závodníka Adolfa Veřmiřovského ZDE, který lásku k autům zdědil od svého otce Josefa ZDE. Starý pán bydlel ve vile taky. Líbil se mi tehdy. Měl husté bílé vlasy, vždy upravený, na procházkách s hůlkou... Jak to všechno uteklo! 

Ale zpátky k autům! Naleštění krasavci se sjížděli na parkoviště blízko nového muzea. Jožánek byl nadšený, mával na všechny přijíždějící řidiče a pak se ujal role průvodce. Vysvětloval mi, co na těch autech všechno je. S těmi jiskřičkami v očích by mu to člověk všechno i uvěřil. 

Cestou domů jsme uviděli další zaparkované stroje. Ve stejný den se totiž konal i sraz motorkářů. Následovala další Jožánkova přednáška o motocyklech. Má přehled ten kluk!

 

Prší

Celý víkend propršel. Ani našemu Marleymu se ven do deště moc nechce a kouká na mě, jestli myslím vážně procházku v takovém počasí.

Šli jsme na zahradu za dům posbírat ostružiny a zkontrolovat, co se tam děje. Svěží zeleň vylákala slimáky a hlemýždě. Listy jsou ozdobeny mokrými korálky.

Nám dvěma už to mokro tolik nesluší. Pes se pořád otřepává, takže jsem mokrá víc než bych chtěla. No nic. Jdeme domů. Ostružiny dám zmrazit a zadělám těsto na houstičky.

Recept na ně je TADY, jen jsem tentokrát udělala uzlíky.

Snad nám brzy vysvitne sluníčko. Přeji hezké dny!

Dny řemesel

O rožnovském skanzenu jsem tu už několikrát psala. Ráda to místo navštěvuji. Starobylá atmosféra nutí člověka zpomalit, zamyslet se a obdivovat, co naši předkové zvládali bez dnešních technologií, jak byli sžití s přírodou. 

Přes víkend zde probíhaly Dny řemesel a setkání kovářů. Dvěma auty jsme vyjeli směr Rožnov pod Radhoštěm. Byla to skoro dámská jízda. Já, obě dcery, moje sestra, neteř a dceřina fenka. To slovíčko ,,skoro" byl Jožánek, jediný muž s námi. 

A jako jediný muž měl odvahu přiblížit se ke koni. :-)

Žasli jsme nad šikovnýma rukama všech řemeslníků, některé práce se mohly vyzkoušet, všude bylo slyšet  bouchání kovářských kladiv. Nakukovali jsme do stánků s řemeslnými výrobky řezbářů, tesařů, hrnčířů, kovářů, košíkářů a dalších. Jožánek se zastavil u strojů poháněných párou, přihlásil se do soutěže pro děti a svezl se na starobylém kolotoči. Na několika místech vyhrávali muzikanti a my jsme si s nimi taky zazpívali.

Oblíbila jsem si obchůdky s keramikou a několikrát jsem si tu koupila něco pro radost. Třeba malované hrníčky a mísy Keramiky U Kočků nebo formy na pečení Keramiky Maléř.

Honzovy buchty z jejich pečicí formy chutnají báječně!

Prázdniny pokračují

A tak náhodou cestou na Bílou narazíme na sraz veteránů. Nemůžeme přece parkoviště plné krásných autíček jen tak minout. Tu část aut, která už dorazila, jsme si s Jožánkem pečlivě a do detailu prohlédli.

Zahrádku nám po dobu naší dovolené obstarával syn. Zaléval opravdu pečlivě, protože mě po příjezdu překvapila kala krásným žlutým květem. Mám ji už tři roky, ale kvete poprvé.

Minirůžičky v truhlíku se taky rozrostly a už nejsou mini.

Ostružiny začínají dozrávat. Na pečený čaj jich bude dost.

Diviznový sirup v první dávce se na parapetu pěkně barví. Když jsme nebyli doma, nabídla jsem sbírání květů sousedce. A teď už zase sbíráme každé ráno my. Na kašel a bolest v krku se bude sirup hodit. Přelévala jsem s ním i palačinky namísto javorového sirupu. A jak na to?  Dávám květy do sklenice a zasypu cukrem. Přidávám postupně další a další vrstvy a nechám sluníčko dělat svou práci.

Hnědou směs musím přes plátno vymyčkat do skleničky a tu pak uzavřenou skladovat v lednici. Plátýnko je opravdu důležité. Květy totiž obsahují chloupky, které dráždí sliznici. Vymačkané květy ale nevyhazuji a dělám ,,dospěláckou" verzi diviznového sirupu. Hmotu zaleji půl litrem čistého alkoholu. Já používám vodku. Nechám 14 dnů macerovat a pak znovu přes plátýnko nalévám do skleniček.

Moře v Polsku

Naše rodinná dovolená - Wrzosowo, Dziwnówek, Dziwnów, Kolobrzeg, Miedzyzdroje.

❤❤❤