Za brankou zahrady

Gold

Včera se v místním Muzeu Fojtství konala vzpomínková akce k stoletému výročí pekárny Gold. Pan Jan Gold postavil v roce 1921 pekařství poháněné parou. Pro jeho tradiční tyčinky - prvorepublikové kroucené pečivo -  se jezdilo z Prahy na objednávku T. G. Masaryka. Tradiční receptury přebral vnuk pana Golda pan Radim Honč. Ten na sobotní akci předvedl ruční kroucení tyčinek a dělení těsta na stroji po dědečkovi, který stále používá. V současnosti je v nabídce 25 druhů tyčinek a další tradiční pečivo. www.goldtycinky.cz

 

K posezení u piva a pečiva provázela slavnost hudební skupina Srdíčko.Ve stánku bylo k zakoupení mnoho druhů voňavých a křupavých tyčinek.

Slunce ve stínu zahrady

Máme v zahradě jižní stranu zastíněnou sousedovic dřevníkem a živým plotem. Plocha strany dřevníku byla tmavá a smutná, tak tam teď visí slunce z létajících barev. Jeden obrázek se totiž nepovedl, rozmazal se, ale abych ho nevyhodila, otiskla jsem ho na zbytek plátna a uvažovala, jak ho následně využít. Teď je z něj ohnivé slunce, které ladí s oranžovými denivkami.

Krásný víkend!

Jožánek na Zvonečkovém trhu

 O víkendu se konaly v Rožnově pod Radhoštěm Zvonečkové trhy. My tam s dcerou Pavlínkou a malým Jožánkem jeli v sobotu. Nás dvě samozřejmě k výletu nalákaly stánky s keramikou, košíky, drátkováním v malebném skanzenu valašského městečka, kde se při větříku ozývalo cinkání spousty zvonečků.

Jožánek procházel kolem prodejců s obdivným Jé!, pak v dálce uviděl starodávný kolotoč a zrychlil krok :-)

Po jedné jízdě na koni jsme pokračovali v putování po městečku. Došli jsme k dětskému koutku do ohrady s ovečkami, které potřebovaly pohladit. A do lesíku k lišce, která našeho Budulínka vozila.

Strávili jsme tu hezké odpoledne. Poslechli jsme si lidové písničky, prohlédli krásné výrobky šikovných řemeslníků, poseděli u kávy a džusu, koupili domů valašské frgály a zapomněli na běžné starosti. Život se snad pomalu vrací k normálu, lidi se usmívají a to je dobře.

Létající barvy

Dovolte mi vrátit se znovu asi o měsíc zpátky. V červnu nám do školy přibyla nová výtvarná pomůcka.

Když mi ji paní ředitelka popisovala a mluvila o létajících barvách, v duchu jsem si výtvarku představovala někde venku a v igelitových pláštěnkách... Omyl. Ve třídě jsme nic nezašpinili, snad jen ruce, ale to při malování vždycky. A jak to probíhalo?

Hned po doručení jsme centrifúgu pro létající barvy vyzkoušeli pod odborným vedením lektorky paní Hemalové, ze které přímo vyzařovalo nadšení z využití kruhových obrazů. Ty vznikaly rozstříknutím a roztíráním špachtlí v centrifúze. Každý ,,malíř" si vybral odstín barvy a pak to začalo. Roztočit, stříknout barvu, použít špachtli, točit, točit...a pak se ozvalo obdivné Óóóó!

Paní Hemalová nám vyprávěla o dalším využití centrifúgy a ukázala nám spostu fotek s barevnými taškami a tričky. Nadchli jsme se a chtěli vyzkoušet i tisk vzniklého obrazu na látku. Objednala jsem dětem plátěné tašky a v následujících dnech jsme se dali do práce. Do barev se přidávalo lepidlo, aby obrázek na látce ulpěl, a postup práce byl trochu jiný. Nejdřív nastříknout obrázek na papír, roztočit centrufúgu, aby se barvy rozlétly, a pak otisknout barvy z papíru na tašku. Všichni jsme byli nadšení z výsledku našeho snažení. Tašky jsou originální!

Rozzvoněná zahrada začátkem léta

Zvonky jsou jako plevel, je jich plno, ale krásně zahradu rozsvítí svojí bělostí.

Černooká zuzana pomalu rozkvétá a šplhá výš ke slunci.

Letos jsem nakoupila spoustu petúnií různých barev.

Lobelky se houpají pod vrbou.

Ve zvoncích to nezvoní, ale pořádně bzučí. Drvodělky pracují jako o závod.

Ostružin bude zřejmě dost.

❤❤❤

Konec školy

Letošní školní rok byl jedním slovem - DIVNÝ. A tak, jen co nám to opatření dovolila, jsme využili možnosti jet na školu v přírodě. Byl to pro mě trochu adrenalinový plán, všechno se zajišťovalo během pár dnů - pobyt, kuchařka, zdravotník, odvoz zavazadel, aktivity, balení pomůcek pro hezké počasí a pro deštivé počasí... Před odchodem na místo pobytu testování a vše ještě nahlásit na hygienickou stanici.

Využila jsem pro ubytování skautské centrum Vanaivan u nás ve městě, tady jsme s dětmi strávili tři dny. Vařila moje kamarádka Mauglí. A vařila skvěle! Počasí bylo slunečné a děti úžasné. Zorganizovali jsme výuku na lezecké stěně se skautskými lektory, šlapali jsme pěšky do Štramberku, kde jsme navštívili minizoo a mohli si podržet hada, hráli hry, soutěžili, prošli noční stezku odvahy, nakonec opékali buřty.

Vanaivan

Vanaivan a my :-)

Tvoření venku

I Jožánek maluje.

1. den - výšlap na Janíkovu louku.

Lezení bylo super!

Trúba

Hadí pomazlení pro odvážné

V posledním školním týdnu jsme podnikli ještě jeden pěší výlet do nedaleké botanické zahrady. Polní pěšinou jsme šlapali na Kamenárku. Nad horami byl opar, ale my jsme si užívali letních teplot a byli rádi ve stínu skal. Děti pozorovaly vážky, šídla, čolky, různé žáby, hledaly zkamenělé zbytky pravěkých rostlin.

Teď je čekají dva měsíce prázdninových dobrodružství.