Vánoce mají své kouzlo, ale v dětských očích je to kouzlo magické. Teď v roli babičky to pociťuji silněji.
Jožánek to vánoční těšení opravdu prožíval. Ve školce měli ,,Vánoční kavárničku", na kterou děti napekly perníky, dělaly přáníčka a vyráběly jablíčkový svícen. Ten jsme nesli domů jako svátost.
V té době napadly hromady sněhu a my chodili ze školky kolem nasvíceného kostelu. Sníh kouzlo umocňoval.
Doma jsme začali se zdobením.
Do pondělního cvičení přišel Mikuláš. A Jožánek se zase hrdinně postavil do řady dětí, aby mu něco zazpíval.
Společně jsme pekli, zdobili sromeček a čekali na Ježíška. Přišel. Tajně. Nikdo ho neviděl. Proto jsme se po Vánocích šli podívat na ,,Živý betlém" do Štramberka.A pak ještě k nám do kostela na jesličky.
Ještě jsou Vánoce? To je každodenní Jožánkova otázka. Ještě chvilku ano. Do Tří králů bude to kouzlo trvat.