A tak náhodou cestou na Bílou narazíme na sraz veteránů. Nemůžeme přece parkoviště plné krásných autíček jen tak minout. Tu část aut, která už dorazila, jsme si s Jožánkem pečlivě a do detailu prohlédli.
Zahrádku nám po dobu naší dovolené obstarával syn. Zaléval opravdu pečlivě, protože mě po příjezdu překvapila kala krásným žlutým květem. Mám ji už tři roky, ale kvete poprvé.
Minirůžičky v truhlíku se taky rozrostly a už nejsou mini.
Ostružiny začínají dozrávat. Na pečený čaj jich bude dost.
Diviznový sirup v první dávce se na parapetu pěkně barví. Když jsme nebyli doma, nabídla jsem sbírání květů sousedce. A teď už zase sbíráme každé ráno my. Na kašel a bolest v krku se bude sirup hodit. Přelévala jsem s ním i palačinky namísto javorového sirupu. A jak na to? Dávám květy do sklenice a zasypu cukrem. Přidávám postupně další a další vrstvy a nechám sluníčko dělat svou práci.Hnědou směs musím přes plátno vymyčkat do skleničky a tu pak uzavřenou skladovat v lednici. Plátýnko je opravdu důležité. Květy totiž obsahují chloupky, které dráždí sliznici. Vymačkané květy ale nevyhazuji a dělám ,,dospěláckou" verzi diviznového sirupu. Hmotu zaleji půl litrem čistého alkoholu. Já používám vodku. Nechám 14 dnů macerovat a pak znovu přes plátýnko nalévám do skleniček.