pondělí 23. ledna 2017

Ach, ty děti!

Otvírám zásuvku a hledám. Chci najít brožuru o štramberském nářečí. Prohledávám složky s ,,poklady", co jsem si léta schovávala. Pro někoho hlouposti, pro mě vzpomínky a věci, co se ,,jednou budou hodit." Tak jako ta brožura, pro kterou nastal čas. Nicméně ji nemůžu najít, ale v ruce držím něco, co mě rozesmálo. Vzpomínka, která se u nás bude tradovat nějakou dobu.
Kdysi jsem kupovala časopisy o vaření a tvoření, protože jsme ještě neměli doma počítač. Teď se inspiruju většinou na internetu. Přílohou některých časopisů byly nálepky na zavařeniny, k Vánocům, Velikonocům. Určitě pamatujete. Některé nálepky jsem lepila a lepím dětem ve škole do sešitů jako bonus. Třeba za bezchybný diktát nebo vzorný úkol...
Pár těch nálepkových příloh jsem si nechala i doma. Mezi nimi jedny krásné vánoční obrázky. Takové starobylé, nostalgické. Naše Leonka byla tenkrát ještě malá, neměla ani tři roky, když je objevila a zřejmě se jí líbily úplně stejně jako mně. Jednoho andílka odlepila, a abych na to nepřišla, do prázdného místa nakreslila tou dětskou ručkou náhradníka. Tenkrát jsme se tomu všichni smáli, jak je mazaná a Pavlínka s Vašíkem ji přirovnávali k Mr. Beanovi a jeho slavné opravě Whistlerovy matky.
Největší filmová katastrofa (zdroj z internetu)
A přestože jsem pak i já některé nálepky použila, mám zbytek toho výtvarného podvodu schovaný. Nálepka skončila neznámo kde, ale náhradní anděl přežil dodnes schovaný v šuplíku. Rozdíl mezi originálem a kresbou je jen nepatrný, že? 

 Spoustu úsměvů!

neděle 22. ledna 2017

Zimní souprava pro Hanku

Vzala jsem si na sebe svoji zelenou zimní soupravu a ejhle - u kolegyň v práci sklidila čepice úspěch. Dokonce mě Hanka poprosila, jestli bych jí podobnou čepici neuháčkovala. Proč ne? 
Hanka so koupila melírovanou vlnu a při háčkování dvojitou přízí melír sice až tak nevynikl, ale přesto se mi souprava líbí. Čepici už Hanka má, zítra ji přinesu ještě nákrčník. Ten je na Hančino přání přiléhavější. Po obvodu má jen malé obloučky, aby nebyl tak úplně obyčejný. No, hlavně aby hřál!

sobota 21. ledna 2017

Zima podle Lady

Malování děti baví. Mí čtvrťáci pokračovali ve snaze malovat jako známí malíři a teď v zimě nelze přece opomenout našeho Josefa Ladu. Někteří mě opravdu překvapili. Ladovská zima teď zdobí chodbu školy.


pondělí 9. ledna 2017

Plakát

Včera večer jsem v televizi sledovala film o Lídě Baarové. Nechci ho tady hodnotit. Beru ho jako jednu z možných pravd a její umělecké zpracování. Mladá dvacetiletá holka, která chce být slavná, hrát hlavní role a líbit se. Kdo z nás ví, co přinese zítřek, budoucnost a jestli se v danou chvíli rozhodujeme dobře. Všechno ukáže čas a Baarová byla obětí té hrozné válečné a poválečné doby. Mně se film líbil. 
Tento příspěvek ale píšu z jiného důvodu. Před nedávnem jsme si z kamarádkami zašly na svařáček, jelikož mrzlo, a v restauraci, ve které jsme se uvelebily, bylo na stěnách spoustu prvorepublikových reklam, plakátů a cedulí typu ,,Plivati na zem je zakázáno!" Pročítaly jsme si je a mně zaujal plakát na film Lídy Baarové Švadlenka. Vtipně vyřešený, určitě tehdy zaujal i diváky a jejich malé holčičky, které si filmovou hvězdu mohly oblékat. 

Já, jako malá, jsem podobné papírové panenky měla a ráda jsem si s nimi hrála. Pamatuju si, jak jsem si jednu takovou nesla z 1.třídy s nápisem Jeseň, a myslela jsem si, že je to její jméno, než mi doma řekli, co to znamená. Teď se mi ta vzpomínka, zasunutá někde hluboko v hlavě, vybavila. A za všechno může jedna důležitá návštěva restaurace, do které jsme se přišly na chvilku ohřát.   
Mějte se hezky... a nezmrzněte!         

sobota 7. ledna 2017

Mrzne

Venkovní teplota aktuálně klesla na -16°C. To už i já nasazuji na hlavu čepici. Háčkovala jsem už před Vánoci, takže čepice s nákrčníkem jsou jedním z posledních loňských výrobků a teď se dočkaly praktického použití.


úterý 3. ledna 2017

Rovnýma nohama

Rovnýma nohama jsem se vrhla do pracovního procesu. Po týdnu volna, který byl vyplňován sledováním pohádek (spíš posloucháním pohádek, když jste v kuchyni...), návštěvami rodiny a přátel, procházkami se psem i bez, sedánkami v oblíbené kavárně, jsem šla do práce. Přemýšlela jsem, kdo z dětí asi onemocněl? Nikdo. To je fajn. Kdo se spletl a přichystal si učebnice na pondělí místo úterka? Filip. Samozřejmě. Byla jsem zvědavá, jestli Ježíšek splnil všechno, co si děti přály. Bylo toho o mnoho víc. Zajímalo mě, jak prožily volno kolegyně a co nového nás ve škole čeká. 
Do školy jsem přicházela zasněženým městem, v noci začalo hustě sněžit.
U vchodu první novinka - nefunguje školní zvonek. Zvoňte na družinu stálo na nalepeném lístečku.
Druhá novinka - zrušený školní bufet. Podle mě blbost (pardon). Takže teď se budou všechny ty nezdravé věci kupovat v nedalekém obchodě a stejně se jíst budou. Ti, co nosili svačiny, je dál budou nosit. Ti, kterým rodič raději vlepil do ruky minci, ji zase dostanou...
Třetí novinka - rozpis na suplování do družiny. Vychovatelka Katka je nemocná. Chudák, tak často přecházela nachlazení, až ji chřipka dostihla. Hlavně, ať se dá do pořádku, my se o výpomoc v družině rozdělíme.
Čtvrtá novinka mě čekala doma. Leonka bude dva dny bez školního obědu. Nový systém objednávání a odhlašování obědů na jejich škole umožňuje nahlásit oběd dva pracovní dny dopředu, to znamená až na pátek. Ach jo! A pořád je co řešit. Nečekaně, ale pružně. A hlavně s nadhledem :-) 
Teď ještě splním žádost Hanky, která si psala o návod na vánoční stuhu. Nenechala v komentáři emailovou adresu, a tak přání plním touto cestou:



P.S. Syn dnes rozbil talířek, stejně byl jen jeden, a Leonka mi právě z kuchyně hlásí, že jí praskla čajová konvice, když do ní nalila horkou vodu. Hlavně, že nejedeme na pohotovost s opařením!
Střepy prý znamenají štěstí, tak uvidíme, co přinesou další dny.
Mějte se hezky!