Slunečný den v parku

V parku máme zase jeden oblečený strom.
Řekla jsem to i dětem ve třídě, většina z nich přichází do školy z opačného konce města.
- Půjdeme se podívat?-
Šli jsme.
Pojďte taky s námi!

Malá přehlídka stromů v oblecích, které se zatím v parku objevily:

Užijte si jarní svátky

Naše velikonoční chodba

Jedna slepice ze sena sedí u dveří...

... a jeden puntíkovaný zajíc na zdi.

Velikonoční dobroty

Spotřeba vajíček je na Velikonoce obrovská. Vaří se, peče, smaží. V našem ,,holčičím" klubu, ve kterém se setkáváme jedenkrát za měsíc a snažíme se něco vytvořit, se také na stole objeví nějaká ta dobrota. Recept, který jsem vyzkoušela od paní Jany, byly smažené Boží milosti.

Boží milosti

2 hrnky hladké mouky

50 g Hery

3 lžíce cukru

2 žloutky

5 lžic mléka

5 lžic bílého vína

špetka soli

Vypracuje těsto a dáme na půl hodiny do lednice. Pak vyválíme placku 2 mm silnou a radýlkem vykrojíme čtverce. Uprostřed nařízneme nožem kříž (ten mi chybí...) a smažíme po obou stranách ve větším množství rozpáleného oleje. Necháme okapat a obalíme ve vanilkovém cukru.

Protože zbudou bílky, můžete je použít na bílkový chlebíček podle mojí babičky.

Bílkový chlebíček
4 bílky a 14 dkg cukru se šlehá do hodně tuhého sněhu.
Pak se přidá:
3 dkg rozpuštěného másla
8 dkg polohrubé mouky
10 dkg nasekaných ořechů a kandované ovoce

Peče se ve vymazané a vysypané chlebíčkové formě.

Ponožkový den

Dnešek byl vyhlášen Světovým dnem Downova syndromu. Na podporu lidí s tímto onemocněním jsme se přidali k výzvě opavských školáků a přišli do školy v různých ponožkách. Fotky s nožkami jsme zaslali TADY.

Piet Mondrian

Výtvarný projekt třeťáků podle nizozemského malíře 

Tak trochu svátečně...

Dnes jsme po práci šly s dcerami nakupovat. Venku byla mlha, občas zapršelo. Rozhodly jsme se zajít na chvíli do cukrárny, ať se nevlečeme s taškami v dešti. V cukrárně bylo docela plno. Sedly jsme si do zadní části vedle skupinky maminek s třemi malými dětmi. Evidentně špatné místo. Objednaly jsme si kávu a limonádu a naši pozornost dost často upoutával vedlejší stůl. Děti vzorně slízaly zmrzlinu, ale sedět v klidu, jak si maminky představovaly, je přestalo bavit. Hračky ani dětský koutek tu nebyly, a tak se děti chtěly procházet a nic by se nedělo, kdyby... Jedna z maminek svou asi čtyřletou dcerku nechtěla pustit od stolu a začala se s ní přetahovat. Princezna se jí vysmekla a spadla, hlavou se udeřila o vedlejší stůl. A pak se to střídalo - napomínání, křik maminky, vyhrožování tatínkem, který prý za chvíli přijde, výprask, pláč a vzdor holčičky a tak pořád dokola. Kávu jsme popíjely rychleji než jindy a nějak jsme se nesoustředily na společný hovor.  Potom slyším: ,,Podívej, paní si tě vezme!"
,,Ale nevezmu, přišla jsem na kafíčko," ujišťuji malou a svírá se mi žaludek. Proč ze mě dělají polednici, krucinál!? Kdybych měla tu moc, odnesu maminku! Moje vlasy vypadají sice stejně učesané i neučesané a dělají si na mé hlavě, co chtějí, ale v pátek jsem byla u kadeřnice, tak co... Proč se mnou straší děti? 
Dopily jsme, zaplatily, pobraly tašky a šly a zážitek z cukrárny tak potlačil předchozí radost z růžiček, které rozdávali ve městě - inu tak trochu sváteční Den žen.

Nedávno byly i na jiných blozích komentovány příspěvky o dětech v kavárnách a cukrárnách. Třeba TADY nebo TADY. I já jsem se neudržela a přidala komentář na jeden z nich (viz níže). Nemám proti tomu nic, nevadí mi ani psi v těchto zařízeních. Mám námitky spíš k chování nebo jednání, které ruší ostatní návštěvníky. Bohužel právě tohle se nějak uloží v paměti.

Ivana G15. února 2016 23:00

Jsem učitelka. Mám práci s dětmi moc ráda, opravdu mě baví. Děti jsou bezelstné, upřímné, snadno si získáte jejich srdíčko! Nevadí mi děti v cukrárnách a kavárnách, jen se mi zdá, že se pomalu vylidňují dětská hřiště na sídlištích, ta se stávají naopak oázou odpoledního a víkendového klidu, a plní se právě ty dětské koutky různých pohostinství... Maminky píší sms v mobilech nebo pracují na notebooku a dětí, které na ně mluví, si všimnou, až když křičí. Co třeba pohled do očí, to přece děti potřebují!
Byla jsem dokonce svědkem toho, jak skupinka maminek na zahrádce cukrárny v centru města zabavila své děti tím, že jim daly na hraní místo balónků nafouknuté prezervativy. Velká legrace! V očích těch maminek. Ostatní kroutili nevěřícně hlavami - že by skrytá kamera?
Můj dospělý syn se jedenkrát vrátil z města, kde něco vyřizoval, sedl si a říkal: ,,Myslel jsem si, že ženy chtěly emancipaci, aby měly možnost pracovat a být placeny jako muži, a ne že chtějí chodit do hospody... Jsou jich plné předzahrádky." Myslel to jako vtip, ale často se mi jeho poznámka vybaví. Cestou z práce těch předzahrádek míjím hodně, a až se oteplí a majitelé vytáhnou plastové domečky a skluzavky, hřiště budou prázdná... 

Je to zase jen o rodičích, jak jsi už poznamenala. A snad jsem se nechala i unést, jenže těch nenápadných a hodných neznámých dětí a rodičů si nikdo tolik nevšimne a těch je, věřím tomu, víc! :-)

Ivana

OdpovědětVymazat

Odpovědi

1. 
   vyzobaná slunečnice17. února 2016 15:10

   Moc děkuji za komentář a obzvlášť za poslední větu, pod kterou se podepisuji, a proto jsem příspěvek napsala, Nemám ráda házení do jednoho pytle. Ještě jednou díky. M.

Bavíme se

Na Pinterestu je spoustu inspirací pro všechny. Občas se tam podívám, když mi docházejí nápady pro děti ve škole. Tak tomu bylo i nedávno. Masopustní veselí sice skončilo, ale my jsme se s našimi výtvory pořádně zasmáli a pobavili. No, posuďte sami.

Baví se i kolegyně, když zapózuje pod nástěnkou...

Mini

Venku je mrazivo a bílo.

Ráno to pod nohama pěkně křupalo a ve zmrazcích na chodnících se šlo (spěchalo) do práce dost špatně. Venku je kalendářní oficiální zima, ale doma v květináčích se chystá jaro. Vykvetla gardenie s jasmínou vůní.

Z té mám radost. Z čeho nemám radost je armáda minišnečků v dalším květináči s oxalisem. No, není to armáda, spíš školka. Nevím, kde se tam vzali. Loni jsem oxalis nepřesazovala, a ani nebyl venku na zahradě... Co s nimi? ,,No snad je TEĎ nevyhodíš ven! Je tam zima. Zmrznou!" To mě varují mé vlastní ratolesti s úsměvem od ucha k uchu, protože vědí, že bych je (ty šneky) o život nepřipravila. V hlavě mám otazníky... A čekám na jaro. Zatím jsou šnečci malincí. Asi 3mm a drží se v květináči. Ale až vylezou a rozutečou se po bytě... Už ať je teplo! Půjdou i s květináčem na zahradu. Ať mají výběh!