Podzim začal

Podzim se hlásí ochlazením, což se projevilo u nás doma rýmou a pokašláváním. Preventivně nasadíme sirup a vaříme hektolitry čaje. Na sluníčku je dobře, ale ve stínu je citelně studeno. Na zahradě se udělá to nejnutnější, něco se ostříhá, něco schová. Kohlerii jsem z venkovního parapetu musela uklidit, asi nesnáší noční nízké teploty a některé listy jí zčernaly jako při mrazu.

Leonka přinesla z venku plody kdoulovce. Krásně mandarinkově voní a tak jsme je přidali do naší podzimní misky.

Milujeme sýry. Jakékoliv. A proto mě oslovil recept na internetových stránkách - gruzínský sýrový koláč - chačapuri.  Vyzkoušela jsem ho a mohu doporučit. Vše najdete TADY.

Stihla jsem vyfotit poslední dva kousky, ale jen tak tak...

Anděl

Běh

Včera se konal 13. ročník Běhu rodným krajem Emila Zátopka TADY. Začátek u nás v jeho rodišti a konec v Rožnově pod Radhoštěm. Součástí této akce je běh městem pro širokou veřejnost. Město je tak plné běžců. Malých i velkých, běží se s kočárky, běží celé rodiny. Za nás běžela Leonka. Ve své věkové kategorii doběhla na hodnoceném 6. místě. To, že není nijak zvlášť trénovaná a umístila se mezi běžkyněmi atletických klubů, mě překvapilo a udělalo radost.

Paní Dana Zátopková pak odstartovala 22 km dlouhý běh, kterého se zúčastnil Petr, manžel mé kamarádky Jany. Jana mě a Leonce nabídla malý výlet do Valašského muzea v přírodě, kam závodníci dobíhají a my pojedeme autem (naštěstí).
Po obědě jsme vyjely a v cíli podpořily Petra.

Než se náš běžec občerství, my se s Leonkou projdeme skanzenem:

Kostel v Dřevěném městečku

Vnitřek kostela

Tady E. Zátopek odpočívá.

Fojtství

Komora větší než jizba

Tak dolů ze schodů a...

...pospíchat na sraz s Janou a Petrem do cukrárny na kávu a něco k ní.

Ostré zoubky

,,Dobrý den, posaďte se. Sestři, krátkou jehlu." Tak začalo páteční ráno u zubaře při plánovaném zákroku. 
V očích slzy - samovolně :-), pak šup, šup. Trochu víc tekla červená, sestřička mě proto s tampónem v puse posadila v boční místnosti, asi ať v čekárně nestraším ostatní pacienty. Po chvilce jsem znovu seděla v křesle, pan doktor dokončil práci a já mohla odejít. Spokojeně. 
Odpoledne zalévám doma květiny, a co to? Ještě někdo tu má ostré zuby! Všechny vršky u plazivky kalanchoe jsou pryč!

Nějaká potvůrka, kobylka nebo spíš housenka nechala na parapetu jen pár hovínek. Hledám toho vetřelce a nic. Nenašla jsem ho. Ale asi se mu u nás moc líbí. 
V oxalisu mi vykousl z té lásky srdíčko.

♥

V barvách babího léta

Stromy a keře za městem ohýbají své větve pod tíhou barevných plodů.

Dlouhá stébla trav začínají usychat. Na některých místech nevelké pastviny se objevují první ocúny. Krásné a jedovaté. Podzim je tu!

Švestky na koláči

Dokud švestka nedozraje,

chudinka jen zelená je...

Jenže teď už švestky dozrávají a je čas je nejen sklidit, ale i zpracovat. Na blozích to voní povidly, kompoty, knedlíky, možná i slivovicí... Ani já se švestkám nevyhýbám, máme je doma moc rádi, a vkládám recept na švestkový koláč.

Před lety jsem si ho opsala z Praktické ženy. Teď se o něj s vámi podělím:

Švestkový koláč s kokosovou drobenkou

Těsto:

25 dkg polohrubé mouky

1 lžíce cukru krupice

4 lžíce oleje

špetka soli

kvásek z 1,5 dl teplého mléka, 1 lžičky cukru a 2 dkg droždí

Vypracujeme nepříliš tuhé těsto a necháme kynout 3/4 hodiny. Poté dáme na vymazaný plech (asi 35 x 25 cm), poklademe půlkami švestek a posypeme drobenkou. 

Drobenka:

8 dkg polohrubé mouky

6 dkg cukru krupice

6 dkg rozpuštěného másla

3 lžíce kokosu

1 lžička skořice

Obměna s třešněmi 

Kdo si hraje, nezlobí...

...a když si hrají velcí kluci, je to i legrace. Jejich hračky jsou sice trochu náročnější, ale když se sejde dobrá parta, co má kořeny už v 1. třídě, stojí to za to. Mafie ve stylu black and white na srazu veteránů Tatra.

 Báječní mladí muži s klikou - Vašek, Tomáš a Přemek.

Zahrada v září

Variace na sluneční paprsek

Tak si sedím a háčkuji kytičky podle nového vzoru. Nedávno mě po delší době navštívila bývalá kolegyně, ale stálá kamarádka Zlatka a přinesla mi speciál Diany. Tady ten vzoreček byl. Nedalo mi ho nevyzkoušet. Zpočátku jsem se trochu ztrácela a občas jsem musela to háčkování odložit. 
Na stůl přes zatažené žaluzie zamířil pruh letních slunečních paprsků a ten si pohrával s listy hortenzie, vodou ve skleničce i s tou odpočívající krajkou. Místo háčku v ruce mobil a focení...