Okrasné dýně a uražený pes

Slunečný víkend jsme se snažili trávit venku, i když trochu pracovně - na zahradě. Něco ostříhat, něco vyrýt, házet míček Marleymu, dát si kafe, posbírat nějaká semena na jaro. Slunce se ve žlutých petúniích krásně odráželo.

Večer jsem ještě vyměnila výzdobku na chodbě. Misku od truhlíku jsem oblepila jutovou stuhou, abych zakryla plast, vyplnila zbytkem lněné látky a hoblinami a do takto vystlané misky položila okrasné dýně. Ty jsem koupila už v týdnu v květinářství. Přidala jsem odkvetlé slunečnice a plody kdoulovce. Deset minut práce a hotovo!

Okrasné dýně jsou samy o sobě krásné a zajímavé barvou i tvarem. Zdobí všude, kamkoli je položíte.
Protože jsem pořád otvírala dveře bytu, když jsem na chodbu chodila, a přitom nechtěla s sebou brát psa, urazil se. Našla jsem ho schovaného pod houpacím křeslem. Čouhaly tu dva čumáky tak krásně poskládané, že jsem rychle fotila. Psí čumák poznáte. Ten druhý patří oblíbené plyšové kryse. Spodní část křesla opracoval ve štěněčím období, zatím drží, ale budu muset popřemýšlet, jak ho opravit. Pokud poradíte, budu ráda.

Anička malířka

Knihu Eduarda Petišky s tímto názvem mnozí znají. Ale já chci psát o jiné Aničce, o mé kolegyni, s kterou jsem strávila čtyři roky v jedné třídě, protože dělala asistentku mému žáku s Aspergerovým syndromem. V tomto školním roce jsme se rozdělily. Ona s Filipem postoupila do vyššího ročníku a já mám třídu prvňáčků. Ale to samozřejmě neznamená konec našeho přátelství. Víme toho o sobě hodně.
Anička moc ráda a krásně kreslila a stále kreslí, ale před šesti lety se vrhla i na malování. Stalo se takovou její terapií po životních kotrmelcích, které jednou potkají každého z nás. Za těch šest let namalovala spoustu obrazů, ale viděl je jen ten, kdo k ní přišel na návštěvu. ,,Já si tak maluju ty svoje čtverečky." Jenom to jsme od ní slýchávali.
A tak jsme se s holkama v práci domluvily, že by stálo za to uspořádat výstavu. Slovo dalo slovo, kolegyně Hela oslovila paní galeristku, ta se spojila s Aničkou, ujednal se termín, vybraly se obrazy a... včera byla vernisáž. Hromada lidí, květiny, smích i slzy dojetí a nakonec šťastná Anička malířka.

Pojďte na malou prohlídku:

Andělské srdce probodnuté štětcem pro Aničku. Ať se jí i dál krásně maluje!

A pro ty z blízkého okolí i pro návštěvníky našeho města tip k nakouknutí.