Zahánění špatné nálady

Nemám moc ráda únor. Napadají mě chmury a probírám, co jsem kdy měla udělat jinak. Jenže pozdě bycha honit, že? Stejně se musí člověk spolehnout sám na sebe a možná v oporu blízkých, ať už v rodině nebo mezi přáteli. Občas se vynoří něco nedořešeného z posledních pěti let. Prý mi osud naloží jen tolik, co unesu. Asi unesu hodně... Prý co mě nezabije, to mě posílí. Něco na tom je, ale jak přežít a nezbláznit se a ještě si to užít? Naštěstí tu mám děti, i když dospělé, psa, co i teď vedle mě věrně sedí, práci, co mě moc baví, přátele. A pak mám koníčky. A tak si motám ruce do klubek a momentálně je ten nemilý únor háčkovací... 
Začala jsem čtverci, které jsem našla na Pinterestu. Postupně je dávám dohromady. 

Pár řad jsem sháčkovala a chtěla vyfotit. Rozprostřela jsem díl na podlahu a okamžitě bylo obsazeno.

 Haló! Vstávej!

No a teď už bez psa:

Ještě má do hotové deky daleko, tak někdy příště...

Únorová procházka a taška na noty

Dnešní ráno nevypadalo příliš vábně, ale vyklubalo se v bezva den:
1) Doprovod Lidušky do Nového Jičína k lékařské kontrole.
2) Čekání s Janou na Lidku v útulné kavárničce blízko náměstí.
3) Návštěva Levňáčku, protože byl naproti kavárně, a nákup super kousků z druhé ruky do našeho šatníku. :-)
4) Procházka po jičínských Skalkách s krásnými výhledy na Beskydy. 

5) Oběd s holkama a probrání témat o jídle, dětech, práci... (však to znáte)
6) Cesta domů.
7) Doma došívání tašky pro kolegyni Naďu. Tentokrát pro dceru Veroniku. Opět kočičí motiv (jak jinak u Nadi), ale s žádostí, aby do tašky vešly noty.

8) Odnesení došité tašky, kafíčko u Nadi a mazlení s jejím vnoučkem Matýskem. :-)
9) Nákup na víkend.
10) Hlazení našeho psa. Tento týden měl těžký. Srážka s autem ale naštěstí dopadla dobře!