Na naší zahradě máme okrasnou vrbu, kterou jsme teď na jaře ořezali. Pár větví si odnesly kamarádky, kolegyně nebo sousedky k velikonoční výzdobě, z některých jsem se snažila umotat věnec, jenže kroucené větvičky jsou poněkud nepoddajné, neposedné a tvrdohlavé, čímž věnec ztrácí svůj původně plánovaný kulatý tvar. Stává se originálním, občas i kosočtvercovým, a naše Leonka se mu (nebo mi...) směje. Teď je motanice postahována provazy a čeká se, jestli se umoudří a stane se VĚNCEM.
Z dalších větviček jsem pletla hnízdo. To dopadlo lépe, a tak jsem ho bez obav z výsměchu vystavila před dům.
Zahrada se nezvyklými jarními teplotami rychle mění.
Kdoulovec před domem je obsypán květy.
A magnolie v ulici přežila i nízké noční teploty.
Můj věrný pomocník je ve střehu a nenechá se vyvézt z míry ani množstvím ploštic, které se nám sluní na hromadě dřeva.
