To samo

Určitě to znáte. V záhoně něco vyroste bez vašeho přičinění a vy to buď vytrhnete jako plevel nebo to tam necháte a čekáte, co z té rostlinky bude. Někdy je to překvapení. Ale o tom dále...
Sama se vysemeňuje ostrožka, kterou v malých svazcích suším. Tu ale znám a tak ji nechám tam, kde mi nebude vadit a to je vlastně kdekoli. Kdysi mě na blogu u Andrejky překvapilo, že u nich na Slovensku kvete ostrožka na loukách a my ji tu máme jako zahradní kytku, kterou si strážíme a sbíráme semínka toho odstínu ostrožky, který se vyskytl v menšině.

Další kytkou ze skupiny ,,to samo" je mák. Ten nechávám hlavně pro makovice k dekoraci. Kvete krásně, ale chvíli. Plátky květů pak odletí po větru.

Vloni nám vykvetl na zahradě drobný růžový kvítek. Ten byl překvapením. Asi nějaký ptáček... Letos jich vyrostlo víc. Je to hvozdík a prý se také vyskytuje na loukách. Já jsem ho u nás na louce neviděla, ale odněkud se k nám dostat musel. Více o něm jsem se dočetla na blogu u Hanky.

Pěkné letní dny!

Dárkový pytlíček pro Klárku

Režnou látku s vyšitou růžičkou jsem zkombinovala s růžemi a puntíky na přírodním podkladu. Váček je vypodšívkovaný a vyztužený, aby držel tvar i prázdný. Nahoře na stažení a ukrytí holčičích (Klárčiných) pokladů.

Chlubení se cizím peřím

Chlubení není hezké a chlubení se cizím peřím už vůbec ne, ale tentokrát to poruším. Děti občas překvapují a my rodiče pak žasneme.

Začátkem týdne mi Leonka oznámila, že o víkendu pojede ke Klárce, protože má narozeniny. Klárka je spolužačka ze základní školy, a i když jsou teď už rok každá jinde, přátelství trvá. Výhodou Klárčiných narozenin je to, že jsou o prázdninách a Klárka je slaví na vesnici u babičky nedaleko našeho města. Většinou se oslava naplánuje na víkend a spí se na zahradě ve stanu, pokud zrovna není bouřka. Další výhodou je, že Klárčina maminka si pro Leonku přijede a druhý den ji přiveze. A tak to je už pár let.
Letos ale proběhla příprava na oslavu trochu jinak. Letos se Leonka rozhodla dárek víceméně vyrobit. Prý chce nějakou režnou látku, na ni vyšije růžičky, já pak (nebo ona) ušiju pytlíček, do kterého dá dárek, prý koupí nějakou kosmetiku, a pak upeče Klárce dort. (Tak! To znamená, že v kuchyni to bude jako po výbuchu! Nebude péct poprvé, nějaké to pečení už proběhlo, ale toho nádobí...) 

Nejdřív se dala do vyšívání, len jsme doma naštěstí měli. Růžičky jsou hezké. Musím se přiznat, že takové neumím. Postup si prý našla na internetu.

Dort má být mrkvový s krémem a ozdobený marcipánem. V pátek ráno jsme vyrazily do města nakoupit. No, nejdřív RK (ranní káva) s Janou v nové kavárně v centru. Ke kávě malý dezert - obalit nervy :-) 

U stolu nám Leonka všechno o dortu vyjasnila i včetně jeho zabalení. Pak vyrazila do papírnictví koupit všechen ten obalový materiál a Jana nám objednala po dvou decinkách vína, aby mi to bylo všechno jedno :-) Telefonem mě Leonka informovala o zboží v regálech papírnictví, a že to není to, co chtěla, a nakonec nám krabici na dort darovala hodná paní z kavárny. 

Pak jme šly koupit marcipánové mrkvičky. Ty samozřejmě nikde nebyly. Byla prasátka, kravičky, krtek, šmoulové a mimoni. Nic pro šestnáctiletou Klárku a její mrkvový dort. Nebudu se rozepisovat o tom, co jsme s Janou radily. My jsme se svým nápadům smály, Leonka kroutila hlavou. A tak si nakonec koupila směs na přípravu dortových ozdůbek a doma se pustila do pečení.

Nejdřív modelovala kytičky, poradila jsem, ať je nechá bílé a ničím je nabarví. Potom se peklo a míchal se krém. Drtily se ořechy a dort se půlil a slepoval a zdobil po obvodu. Nakonec se nalepily krémem kytičky a hotový dort se dal do krabice polepené černobílými nálepkami s motivy motýlů a květin. Povedl se a snad i chutnal, ale to ještě nevím. Dozvím se to zítra!

P. S. Kuchyň je uklizená. 

Rám

Někteří uklízejí a zbavují se nepotřebných věcí, někteří si je nosí domů... Upřesním.
Kamarádka Jana uklízela s manželem dům a nabízela věci svým známým. Třeba se něco bude někomu hodit. A tak mi domů přinesla staré velké květináče a dřevěný rámeček. Květináče jsou osázené pnoucí řeřichou a rámeček jsem po delším uvažování natřela venkovní barvou a nechala ho ,,otužovat" v altánu na zahradě, jestli rozmary počasí vydrží. Vydržel. 
Dalším přemýšlením bylo, co do něj dám. A pak už jen hodinka s látkami a lepidlem, kombinování barev a použití už dávno ušitých kytiček, které taky čekaly, až na ně dojde řada. Obrázek je hotový a má místo v našem zahradním altánovém posezení.

V květu

Ráno i večer procházím zahradu, ráno sbírám diviznu a maliny. Občas něco vyfotím a hned mě pronásleduje zvědavý pes. Když chci vyfotit jeho, dělá, jakoby tu nebyl, a dívá se úplně jinam. 

Stříhám levanduli a suším. Letos jí mám méně než jindy.

 Růže jsou v květu a voní. Okvětní lístky taky suším.

Večer zalévám truhlíky a květináče. Tenhle je vyrobený ze zbytků hlíny. Je mělký a rychle vysychá, a tak, když neprší, zaleju petunky v něm raději dvakrát denně.

Letos mám hodně řeřichy v odstínech od žluté po vínově červenou.

Barevné léto!

Poslední výlet

Využili jsme krásné počasí a vydali jsme se na tradiční výlet do blízkého městečka. Už jsem o něm psala na blogu víckrát. Štramberk. 

Stále tu je co vidět a co navštívit. Loni jsme návštěvu místního náměstí spojili s arboretem, letos jsme se rozhodli podívat do jeskyně Šipka - magického místa pravěku. 

Bylo opravdu horko, cestu jsme volili stínem okolních lesů. A tento rok to bylo naposledy. Musíme se rozloučit. Na děti po prázdninách čeká jiný učitel, mě jiní žáci. Čtyři roky utekly jako voda. Ze školáčků vyrostly malé slečny a gentlemani. Bylo s nimi trochu trápení a spousta legrace a bude mi po nich smutno. Ale to je život! Tak pěkné prázdniny!

Pruhy, puntíky a velká ucha

Inspiraci pro tyhle květináče jsem našla na Pinterestu. Každý je z jiné pece, i když ze stejné hlíny, a tak se odstín glazury trochu liší. Pruhovaný jsem plácala při našich středečních setkáních v Klubu Kreativních Koček a puntíkovaný ve škole. Ten malý pruhovaný mám už dlouho, je dílem některého z žáků a koupený je na školním jarmarku. Teď aspoň není sám.