V únoru a březnu jsme s dětmi ve škole probírali lidské tělo a péči o zdraví. Téma obšírné, které nám zasahovalo do všech předmětů. Obkreslovali jsme spolužáky, popisovali části těla, poskytovali jsme si první pomoc, vytvářeli malé kostřičky z vatových tyčinek, povídali o nemocech a úrazech a jak jim předcházet, malovali jsme pacienta v posteli... a pak přišla ta opravdová chřipková epidemie!
Místo plné třídy dětí tu jeden den bylo žáků šest. A to už tu seděla i má asistentka schoulená na židli, zabalená do svetru, a ani já jsem na tom nebyla nejlépe. Zástupkyně ředitele nás dospělé poslala domů a děti přešly do vedlejší třídy.
Doma to nebylo o moc lepší. Byli jsme marodní všichni čtyři a nastal týden čajíčkování, zázvoru, citrónů a ležení v posteli.
V práci jsem potom našla jen čtyři děti. Všichni ostatní onemocněli.
Spousta akcí se musela přesunout. Měly nás navštívit děti ze tří mateřských školek. Bylo tu pro ně sice dost místa, ale nic bychom nepředvedli. Taky jsme měli jít bruslit, ale ostatním by to bylo líto.
Postupně se uzdravení žáci vraceli. A tak nás bylo pět, to jsme se pustili do šití soviček, a do konce týdne už sedm. V dalším týdnu už byla třída zase téměř plná.
Stihli jsme další ročník Ponožkového dne na podporu dětí s Downovým syndromem.
Nástěnku s pacienty jsme rychle vyměnili za veselé králíky.
A vypravili jsme se i na bruslení s hokejovým trenérem.
Doufám, že už jsme si churavění odbyli a teď hurá do jara!
