Kapička štěstí

Ve třídě mi ubylo pár dětí. Jsou nemocné, jak už jsem se zmínila v minulém příspěvku. Učivo s tím zbytkem otužilců spíše opakujeme, aby marodi nemuseli tolik dohánět. V pátek jsme šli na dvě hodiny do keramické dílny (to zas budou výčitky, že nemocní modelovat nebyli...) Udělali jsme si z hlíny rámečky na pozdější tkaní, pak jsme všechno vzorně uklidili a odešli zpátky do naší třídy. Kolegyně si pak přišla pro klíče od dílny, že tam půjde se svou třídou také a že jsme nemuseli tak pečlivě uklízet. Nasvačili jsme se, opakovali český jazyk, pak rýsovali a šli na oběd. V jídelně mě kolegyně vítá s úsměvem a slovy: ,,No, vy jste tam nechali pěkný binec!" Ironie - blesklo mi hlavou - nebo byla v naší třídě? - zpytuji svědomí - mám na stole sešity na opravu a hromadu papírů před uzavřením pololetí - ale třídu zamykám... 
A tak na ni vyjeveně koukám a nerozumím poznámce. Pak mi vysvětluje: ,,Odemknu dveře do dílny a na zemi plno smetí. Co tu ta Iva dělala? Prý uklidila! Ha, ha! Pak se podívám na strop a, představ si, ze stropu nad umyvadlem spadlo asi půl čtverečního metru omítky. Tak to jste měli štěstí a my taky."
Tak to jsme tedy měli! Nebyl to sice velký kus, asi by nás jen pořádně vystrašil, ale... U toho umyvadla jsem se třemi pomocnicemi myla válečky a máchala špinavé hadříky... 
Inu pátek! A velké štěstí, že katastrofa počkala až na přestávku. Horko z keramických pecí, páteční mráz a sníh na rovné střeše udělaly svoje. 
Dnes jsme si vyrobili domečky (z papíru a ve třídě), co drží i vzhůru nohama.

☺