Skřítek s otazníky

Minulý týden jsem došila velkého skřítka pro kolegyni, která si ho moc přála.

V našem ,,holčičím klubu" jsem vyrobila i nosatého skřítka z ponožky (ukážu někdy příště). A doma jsem zjistila, že nevím, kam s ním. Nějak ne a ne zapadnout.
A proto vlastně vzniklo tohle zamyšlení o tom, že my Češi asi nejsme velcí patrioti a nemáme vypěstovanou národní hrdost a pomalu se necháme ovlivňovat různými vlivy okolních zemí, pěkně zvolna, plíživě... Proč?
Do českých Vánoc se nám stále a stále tlačí postavy z jiných částí světa. Jednou je to Děda Mráz, pak Santa Claus, teď příliv postaviček ze Skandinávie. Jsou hitem několika posledních let. Vidím v každém obchůdku, ve výkladech a v reklamních plakátech záplavu sobů, skřítků a skřítčích holčiček. Ti posledně jmenovaní mi sice až tak nevadí, nejsou to dědové a jsou milí - takoví  tajuplně pohádkoví. Ale není jich už moc?
Teď si protiřečím, vím to. Sama jsem před lety podlehla Tildě a jejímu šití a stále obdivuju její nové a nové výtvory. I já mám doma vlastnoručně vyrobeného skřítka na vítání vánočních hostů. Ale zdá se mi, že se tak nějak z Vánoc, hlavně díky trhu, vytrácí český Ježíšek - to kouzelné miminko.
Se školními dětmi jsme letos zase, jako každý rok, byli na výstavě betlémů. Betlémy mám ráda a miluju koledy, a proto jsem si tu koupila další CD, aby se mi dobře peklo cukroví a uklízelo a třeba žehlilo...
Ale nejvíc mě dojalo, jak děti na výstavě se zatajeným dechem stojí u betlému a poslouchají povídání o narození Ježíška. Snad si z toho něco odnesou ve svých srdíčkách.

Betlém se štramberskou Trúbou

♥♥♥

,,Letos budu čert"

...řekla Leonka a andělská křídla zůstala nepoužitá. Letos měla mikulášských objednávek hodně. Jednu do cvičení rodičů s dětmi, jednu do Domu dětí ve Štramberku a jednu ke své bývalé paní učitelce. Stihlo se rychlé odfocení na chodbě se psem, který se letos nebál, a pak už odchod za čekajícími dětmi.

Čertíků máme letos hodně i ve škole. A nejen na nástěnkách...😉

Adventní

V sobotu se konala výstava adventních věnců a vánočních dekorací v blízkém Štramberku. S neteří jsme si tam udělaly odpolední procházku. Inspirovaly jsme se a pak jsme umocnily adventní náladu v nedaleké pekárně u vánočního punče. 

Na zahradu jsem dovezla staré sáně. Naštěstí nasněžilo, protože jsem je táhla přes celé město ze školy domů. Byly určené k vyhození při úklidu školní půdy, jsou totiž prasklé. Několik let jsem je vystavovala na chodbě školy, ale protože na ně děti sedaly a už hrozil úraz, rozhodla jsem se dát je pryč. 
Cestu domů jsem volila bočními uličkami. Asi chápete... A stejně jsem potkala kamrádku z místního dětského klubu. Ta zas nesla obří plakáty Mikuláše a jeho pomocníků. Když mě uviděla, začala se smát a prý - To se poznají praštěné učitelky... Dodávám, že stačí jen slovo praštěné (na obranu učitelek) ☺
Cestou parkem nedaleko naší ulice, ležela obří větev z lípy plná jmelí. Spadla pod tíhou mokrého sněhu. Jak se mi ty sáňky teď hodí! Naložila jsem větev na sáně a jela domů s nákladem. Leonka mě viděla z okna a chytala se za hlavu - Co to ZASE máš? Dívejte se, co mamka ZASE veze!
Takže Vašík pořezal větev, odřízl koule jmelí a já jsem všechno naaranžovala na zahradu.

❤

Dvě šité holky

Každý rok si říkám, že příští předvánoční přípravy nebudou v poklusu. Každý rok je ale stejný. V poklusu! Chvátám, nestíhám. Ve škole se připravuje jarmark, minulý týden probíhala inspekce, do toho se promítají návštěvy u zubaře, sem tam nějaký vánoční koncert a posezení s kolegy a přáteli. Doma to na brzké Vánoce taky nevypadá. Zatím tu je spousta látek, krajek a nití z mých šicích restů, které jsem slíbila a musím splnit. Něco už mám dokončeno a předáno, něco ještě musím došít. Potřebuji delší dny nebo hbitější prsty. A tak rychle dopíšu, vložím příspěvek na blog a šup, šup ještě něco udělat. Zdravím všechny nestíhající :-)

Pro klidné sny

Hajánková slečna skřítková bude hlídat spaní malé Terezce.

V listí

Brouzdání ve spadaném listí mi voní. I hrabání listí mám ráda. Před domem nám už stromy opadaly. Teplo i vítr jim hodně pomohly. Na zahradě je vrba pořád zelená. Tam mě shrabování teprve čeká.
V parku je plno zlatých lístků jinanu.

Teplo vylákalo večer i ježka. Snad stihne najít úkryt a zazimovat. Velký byl dost. A dokonce pěkně pózoval.

Doma jsem poprosila Leonku, ať mi také udělá modelku při focení háčkovaného přehozu.

Návod jsem na šla na stránkách Dropsu. Je jednoduchý, sháčkovaný ze šesti čtverců, hotový byl za tři večery.

A hřeje! Akorát do podzimního počasí.

Na chatě

Už několikrát mě kolegyně Hanka zvala na chatu. Vždy jsem bohužel odmítla, ale tentokrát jsem se rozhodla jet. Dvoudenní dámská jízda sedmi statečných ženských byla fajn. Zpívalo se s kytarou, hrály se hry, nasmály jsme se a probraly život. Počasí bylo na listopad nezvykle teplé, a tak jsme si opekly venku buřty. Příště jedu zas!