Minulý týden jsem došila velkého skřítka pro kolegyni, která si ho moc přála.
V našem ,,holčičím klubu" jsem vyrobila i nosatého skřítka z ponožky (ukážu někdy příště). A doma jsem zjistila, že nevím, kam s ním. Nějak ne a ne zapadnout.
A proto vlastně vzniklo tohle zamyšlení o tom, že my Češi asi nejsme velcí patrioti a nemáme vypěstovanou národní hrdost a pomalu se necháme ovlivňovat různými vlivy okolních zemí, pěkně zvolna, plíživě... Proč?
Do českých Vánoc se nám stále a stále tlačí postavy z jiných částí světa. Jednou je to Děda Mráz, pak Santa Claus, teď příliv postaviček ze Skandinávie. Jsou hitem několika posledních let. Vidím v každém obchůdku, ve výkladech a v reklamních plakátech záplavu sobů, skřítků a skřítčích holčiček. Ti posledně jmenovaní mi sice až tak nevadí, nejsou to dědové a jsou milí - takoví tajuplně pohádkoví. Ale není jich už moc?
Teď si protiřečím, vím to. Sama jsem před lety podlehla Tildě a jejímu šití a stále obdivuju její nové a nové výtvory. I já mám doma vlastnoručně vyrobeného skřítka na vítání vánočních hostů. Ale zdá se mi, že se tak nějak z Vánoc, hlavně díky trhu, vytrácí český Ježíšek - to kouzelné miminko.
Se školními dětmi jsme letos zase, jako každý rok, byli na výstavě betlémů. Betlémy mám ráda a miluju koledy, a proto jsem si tu koupila další CD, aby se mi dobře peklo cukroví a uklízelo a třeba žehlilo...
Ale nejvíc mě dojalo, jak děti na výstavě se zatajeným dechem stojí u betlému a poslouchají povídání o narození Ježíška. Snad si z toho něco odnesou ve svých srdíčkách.
A proto vlastně vzniklo tohle zamyšlení o tom, že my Češi asi nejsme velcí patrioti a nemáme vypěstovanou národní hrdost a pomalu se necháme ovlivňovat různými vlivy okolních zemí, pěkně zvolna, plíživě... Proč?
Do českých Vánoc se nám stále a stále tlačí postavy z jiných částí světa. Jednou je to Děda Mráz, pak Santa Claus, teď příliv postaviček ze Skandinávie. Jsou hitem několika posledních let. Vidím v každém obchůdku, ve výkladech a v reklamních plakátech záplavu sobů, skřítků a skřítčích holčiček. Ti posledně jmenovaní mi sice až tak nevadí, nejsou to dědové a jsou milí - takoví tajuplně pohádkoví. Ale není jich už moc?
Teď si protiřečím, vím to. Sama jsem před lety podlehla Tildě a jejímu šití a stále obdivuju její nové a nové výtvory. I já mám doma vlastnoručně vyrobeného skřítka na vítání vánočních hostů. Ale zdá se mi, že se tak nějak z Vánoc, hlavně díky trhu, vytrácí český Ježíšek - to kouzelné miminko.
Se školními dětmi jsme letos zase, jako každý rok, byli na výstavě betlémů. Betlémy mám ráda a miluju koledy, a proto jsem si tu koupila další CD, aby se mi dobře peklo cukroví a uklízelo a třeba žehlilo...
Ale nejvíc mě dojalo, jak děti na výstavě se zatajeným dechem stojí u betlému a poslouchají povídání o narození Ježíška. Snad si z toho něco odnesou ve svých srdíčkách.
 |
| Betlém se štramberskou Trúbou |
♥♥♥
Ivi i já miluji pohled a zastavení u jakékoliv betlému.Proto je máme i doma. Vyřezávané,stařičké..se svojí historií.
OdpovědětVymazatTvé skřítky moc obdivuji,jsou nádherní. Krásné adventní dny ti přeji. Z ❤
Děkuji, Zdeni!
VymazatIvana
Také si někdy říkám, že se necháme vždy zaplavit něčím odjinud a své tradice možná zbytečně opomíjíme. A přitom je máme tak krásné.
OdpovědětVymazatKrásné a pohodové předvánoční dny.
Ála
Myslím, že některé tradice jsme dávno zapomněli. Jezdíme s dětmi do rožnovského skanzenu, a i já vždy objevím něco zajímavého, a jak všechno souviselo s přírodou. Děkuji za přečtení :-)
VymazatKrásné Vánoce!
Ivana