Růžičkový věnec

Na zahradě mám dva keře drobných růží. Jeden světlejší, druhý o něco tmavší. Oba jsem si vypěstovala z darovaných řízků a rostou i kvetou.

Každý rok odstřihávám rozkvetlé větvičky a suším je. Suším je všude po bytě, samozřejmě tam, kde nikomu nevadí.

Letos jich bylo dost na věnec. A tak jsem motala, lepila, zastrkávala a nedbala pichlavých trnů. Věnec je velký a, i když není dokonalý, jsem s výsledkem spokojená.

Nadýchané buchty i polštářek

Mám v rukou knížku Pekáč buchet, kterou se chystám přečíst. Pekáč buchet to není špatný nápad! Zadělám si těsto, nechám kynout a použiju ořechovou náplň. Po hodince jsou buchty hotové.

Pavlínka i Leonka si nabalily krabičky a vyrazily ven. A já jsem se pustila do přešívání polštářku pro Jožánka.
Proč přešívání? Vysvětlím.
Polštářek jsem koupila ve výprodeji. Krásný, ruční práce. Byla na něm aplikace auta a nápis Paul. Paula nemáme, a tak jsem se dala do párání a odstřižení nápisu. Pak jsem ze zásob vybrala modré odstíny látek a kombinovala. Sešila, prošila a polštářek do kočárku je hotový. 

Moje slepice

Neutíkají mi, nekrmím je, nesežere je kuna, ale ani nenesou. Zato mi dělají společnost mezi květináči. Slepice z mého letošního plácání z hlíny se nestihly vypálit na jaře, ale nevadí, rok se sejde s rokem a jaro je tu zas :-).

Ze stejné hlíny je i závěsný květináč na vrbě osázený odolnými žluťásky.

Koláč

Na zahradě mi konečně rozkvetl oxalis. Mám asi čtyři druhy, ale tento mi kvete poprvé. A tak jsem si ho vyfotila. Co kdyby se pak zase rozhodl mít dlouho přestávku. Vedle u sousedů si hrála na písku jejich vnučka s dědečkem.

,,Tak co postavíš Rozárko?" Slyším dědečka. Mrknu vedle a vidím vedle pískoviště starou plechovou formu. Ozvala jsem se: ,,Já bych si dala koláč."
A tak jsem měla v pergole návštěvu. Objevila se Rozárka a přinesla obrovský koláč ozdobený kytkami. 
Pak ještě malá stydlivka postála coby modelka.

No a já potom pekla koláč taky. Švestkový s kokosovou drobenkou. Recept na něj je TADY.

Krásnou neděli!

Čekání na déšť

Mraky se u nás takhle kupí, ale prší jen trochu. Spadne pár kapek. I za to dík, ale některé rostliny stejně musím zalít.

Jožánkovi pláštěnka nevadí. Má si o co opřít nohy - prostě pohoda.

Ale nejraději má, když si s ním někdo povídá. Hned se rozzáří a má pusu od ucha k uchu.

Ještě minulý týden jsem sklidila poslední levanduli. Jen pár květů na krátkých stoncích zůstalo pro včely.

A tady přidávám pár fotek ze zahrady: 

Krásné dny!

V zahradě to žije

V levanduli a nejen v ní to bzučí.

Máma vosa hlídá hnízdo s vajíčky.

Samička ještěrky se vyhřívá na polínkách.

Sameček mě překvapil ve větvích vrby. Asi kontroloval, jestli větve prostřihávám správně.

Na stonku oxalisu visel podle prvotního dojmu suchý list. Druhý pohled ukázal, že je to lišaj.

 Druhý den už tam byli dva.

A tohle černé bzučidlo si oblíbilo ostrožku.