Veteráni Tatra

Včerejší procházka a prohlídka naleštěných skvostů učarovala i mně - technickému antitalentu. A přišla se podívat opravdu hromada lidí malých i velkých, místních i zahraničních.  

Pro vás ostatní malá ukázka:

Lapač snů

Už jsem se tady na blogu několikrát zmiňovala o našem Klubu kreativních koček, který míváme jedenkrát měsíčně. Teď o prázdninách se nesetkáváme, každá máme jiné aktivity, ale v září zase začneme s tvořením.
Na jednom ze setkání jsme vyráběly lapače snů.

Rámečky jsme nakoupily v místním obchůdku s kreativními potřebami a to byla asi nejdražší položka, protože krajkovou dečku jsme si pořídily v sekáči, stužky, provázky a krajky doma každá máme a peříčka jsme sehnaly v papírnictví. Dečku bylo třeba vyprat a vybělit. Pak se přízí připevnila do rámečku, přivázaly se stužky a krajky a tavnou pistolí se přilepila peříčka. Hotovo!
Teď jen zavěsit do ložnice a nechat si zdát krásné sny.

Teď trávím hodně času s vnoučkem čiperou a na zahradě.

 Letos mám poprvé černookou zuzanu.

Zase se tu objevil tesařík, letos menší, možná samička. 

A tohohle perleťovce vyfotil syn.

Skvělé dny!

Růžičkový věnec

Na zahradě mám dva keře drobných růží. Jeden světlejší, druhý o něco tmavší. Oba jsem si vypěstovala z darovaných řízků a rostou i kvetou.

Každý rok odstřihávám rozkvetlé větvičky a suším je. Suším je všude po bytě, samozřejmě tam, kde nikomu nevadí.

Letos jich bylo dost na věnec. A tak jsem motala, lepila, zastrkávala a nedbala pichlavých trnů. Věnec je velký a, i když není dokonalý, jsem s výsledkem spokojená.

Nadýchané buchty i polštářek

Mám v rukou knížku Pekáč buchet, kterou se chystám přečíst. Pekáč buchet to není špatný nápad! Zadělám si těsto, nechám kynout a použiju ořechovou náplň. Po hodince jsou buchty hotové.

Pavlínka i Leonka si nabalily krabičky a vyrazily ven. A já jsem se pustila do přešívání polštářku pro Jožánka.
Proč přešívání? Vysvětlím.
Polštářek jsem koupila ve výprodeji. Krásný, ruční práce. Byla na něm aplikace auta a nápis Paul. Paula nemáme, a tak jsem se dala do párání a odstřižení nápisu. Pak jsem ze zásob vybrala modré odstíny látek a kombinovala. Sešila, prošila a polštářek do kočárku je hotový. 

Moje slepice

Neutíkají mi, nekrmím je, nesežere je kuna, ale ani nenesou. Zato mi dělají společnost mezi květináči. Slepice z mého letošního plácání z hlíny se nestihly vypálit na jaře, ale nevadí, rok se sejde s rokem a jaro je tu zas :-).

Ze stejné hlíny je i závěsný květináč na vrbě osázený odolnými žluťásky.

Koláč

Na zahradě mi konečně rozkvetl oxalis. Mám asi čtyři druhy, ale tento mi kvete poprvé. A tak jsem si ho vyfotila. Co kdyby se pak zase rozhodl mít dlouho přestávku. Vedle u sousedů si hrála na písku jejich vnučka s dědečkem.

,,Tak co postavíš Rozárko?" Slyším dědečka. Mrknu vedle a vidím vedle pískoviště starou plechovou formu. Ozvala jsem se: ,,Já bych si dala koláč."
A tak jsem měla v pergole návštěvu. Objevila se Rozárka a přinesla obrovský koláč ozdobený kytkami. 
Pak ještě malá stydlivka postála coby modelka.

No a já potom pekla koláč taky. Švestkový s kokosovou drobenkou. Recept na něj je TADY.

Krásnou neděli!